21.8.1968 se ČSSR probudilo do šoku. Přes hranice a letiště do něj vtrhávají jednotky "bratrských" armád, jmenovitě Sovětského svazu, demokratického NDR a lidových Maďarska, Bulharska a Polska.
Operace Dunaj, jak se tato invaze nazývá, je vojensky ukončena 11.9.1968 a právně ošetřena 16.10.1968 Smlouvou mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o podmínkách dočasného pobytu Sovětských vojsk na území ČSSR . Nastalo tím téměř 23 let "dočasného" pobytu Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR, za který zaplatilo okolo 400 československých občanů svými životy.
V roce 1985 se však situace ve vůdčím státu socialistického bloku SSSR začíná měnit. S nástupem nového generálního tajemníka KSSS M.S.Gorbačova, pod tlakem závodů ve zbrojení a klesající ceny ropy se sovětské hospodářství, které nikdy nevynikalo zvláštním výkonem, dostává do neudržitelné situace. Je tady vyhlášena ekonomická "Perestrojka", její součástí je i "Glasnosť" (částečná demokratizace společnosti a svoboda slova). Následuje postupné snižování napětí se Západem, které vyústí ve Smlouvu o likvidaci raket kratšího a středního doletu v roce 1986 a počátek stahování vojsk z Afgánistánu (1988). Gorbačovův projev v OSN z 7.12.1988 na téma snižování stavu Sovětské armády o 500 000 mužů (s toho polovina ze západních vojenských okruhů, ČSSR a NDR) do ledna 1991 znamená defacto přiznání prohry ve "studené válce" a konečné opuštění "Brežněvovy doktríny". Na to okamžitě reagují státy socialistického bloku a Varšavské smlouvy, které snižují svoje vojenské rozpočty o 15-20%, některé bojové útvary transformují na technické a stavební a celkově se snižují stavy (mimo Rumunska).
Situace v ČSSR
ČSLA má podle plánu na rok 1989-90 snížit stavy bojových jednotek o 12 000 mužů, stavy techniky o 850 tanků, 165 OT a BVP a 51 letadel a již o prázdninách je zrušen českobudějovický 20. tankový pluk a jeho obrněná technika odvezená k likvidaci. První sovětská jednotka, stažená z území ČSSR je v dubnu 1989 vzdušný výsadkový prapor z Leště, v květnu a červenci ho následují ještě ženijní, automobilní, chemický prapor a technika (celkem 1500 vojáků, 192 tanků a 20 letadel). V prosinci mají začít republiku opouštět ještě jednotky 31. tankové divize dislokované na Bruntálsku, Libavé a ve Frenštátu p.R..
Vlivem vývoje a změnou politické situace se v listopadu 1989 zvyšuje tlak obyvatelstva na úplný odchod všech jednotek SA z naší republiky a stává se jedním z hlavních tématů. První jednání na toto téma vede ještě Adamcova vláda se sovětskou stranou již počátkem prosince (usnesení vlády s 4.12.1989) na téma "zrušení dohody o dočasném pobytu a neplatnosti Moskevských protokolů" a je ustanovena komise pro jednání se sovětskou stranou. Tato komise ( nám. min. obrany genmjr. R.Ducháček, min. obrany L.Dobrovský, náčelník gen.štábu ČSLA genmjr. A.Slimák a náměstek mi. zahr. J. Šedivý) vede první jednání 15.-17.1.1990 s pro druhou stranu radikálním, neakceptovatelným a logisticky i nezvládnutelným požadavkem - okamžitý odsun všech jednotek do konce roku 1990, stavíce na prohlášení vlády SSSR ze 4.12.1989, že "invaze do ČSSR v roce 1968 byla v rozporu s mezinárodním právem". Na druhém kole jednání (7.2.1990) v Moskvě, po několika předchozích schůzkách oboustranných logisticko-technických komisí (přepočty sovětské techniky a materiálu na žel. vagony, kapacita pohraničních překladišť apod.), byli i s přihlédnutím na humanitární situaci přesouvaných vojáků (nedostatek bydlení a občanské vybavenosti pro vracející se vojáky - souběžně bylo dokončováno stahování s Afgánistánu - v SSSR) stanoveny konečné termíny pro odchod. Pro bojové jednotky byl konečným datem poslední den roku 1990 a pro jednotky technické a zabezpečující odsun techniky a materiálu to byl poslední červen 1991.
Odchod jednotek
byl uskutečňován na základě Dohody o odchodu sovětských vojsk z ČSSR, podepsané v Moskvě 26.2.1990 ministry zahraničí (J.Dientsbier a E.A.Ševarnadze) a časovými harmonogramy vytvořenými společnou logisticko-technickou komisí. 20.9.1990 byla vytvořena Parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk (předseda M.Kocáb), která koordinovala práci zainteresovaných ministerstev a kontrolovala plnění harmonogramů. Z ČSSR bylo na cca 31 400 železničních vagonech odsunuto 73 500 vojáků, 39 000 rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 BVP a OT, 95 000 tun munice a další materiál. Při 15 přeletech republiku opustilo 105 bojových letounů a 175 vrtulníků a po silnicích 1 709 vozidel. To vše při ztrátách 21 sovětských vojáků (výbuch munice a havárie vrtulníku). Dalším sysifovským úkolem pro čs. stranu bylo vyčíslení škod a následné dohody o vymožení a sanace bývalých prostorů po SA. Poslední transport překročil hranice 21.6.1991 a po podepsání Protokolu o ukončení odchodu sovětských vojsk (genpor. R.Ducháček - genpor. E.Vorobjov) 25.6.1991 byl posledním vojákem opouštějícím naši republiku 27.6.1991 již bývalý velitel Střední skupiny sovětských vojsk genpor. E.Vorobjov.
A občané ČSFR si po ukončení druhé okupace a po téměř 23 letech zhluboka oddechli.
