VKS v RF, aneb jak se proplížit do země prince Vladimira
Normálně se teď do Ruska cestovat nesmí, minimálně do doby, než se Evropa rozhodne také lehce přehodnotit statistiky nakažených koronavirem.
Ale protože svět blbne, tak můžeme zatím cestovat jen prstem po mapě. Pokud ovšem nejste VKS (vysoce kvalifikovaný specialista), jako je můj manžel, anebo jeho doprovod, jako jsem já a naše děti.
My jsme totiž také takoví VKS- Velice Kreativní Speditéři. Pokud nejste zrovna VKS, ale jen normální turista, tak vás mohou přepadat pochybnosti, zda jste nabalili vše tak jak se to má dělat správně, podle skautských pravidel (ponožkami vycpat kouty ruksaku, mít kápézétku se sirkami a pětieurovou bankovkou a podobně), nebo jestli jsou květiny zalité dost na celou dobu vaší nepřítomnosti anebo jestli máte spodní prádlo na každý den, nebo jen na polovinu doby pobytu (a v tom případě, jestli máte přibalené cestovní balení prášku na praní)...
To vše, časem a zkušenostmi vymizí, a soustředíte se jen na důležité věci: Pasy všech členů rodiny (Pozor! Platné!), přítomnost všech členů rodiny a zvířat (Pozor! Očkovaní!) letenky, či jízdenky všech členů rodiny a zvířat (platné, samozřejmě!), víza všech členů rodiny a zvířat (Pozor! Platná!), vynesené odpadkové koše, vyprázdněný chlebník a mražák, vypnutá žehlička, sporák a voda. Ostaní se přežije. Dokonce ani zamykat nemusíte, pokud vás někdo chce vykrást, udělá to klidně i když spíte v baráku.
Protože jsem VKS a protože nejsem lakomá, podělím se o své know-how.
Pasy:
Když se vám narodí dítě, bývá to velký zásah do života, někdy až šok! A zatímco z místního úřadu vám prakticky v den porodu pošlou složenku za odpad novým občánkem vyprodukovaný, tak z pasového se vám sami neozvou. Může se tudíž stát, že si ve chvíli, kdy po vás letecký přepravce chce číslo pasu vašeho několikaměsíčního miminka, uvědomíte, že pro něj pas ještě nemáte, ale že už máte objednaný (zaplacený) hotel a že vám to letí už pozítří a že už nestihnete vyřídit pas ani ve zrychleném řízení.
Pokud však pas máte, tak si ho nezapomeňte vzít s sebou.
Jednoho krásného pozdního léta jsme si užívali naši už několikátou cestu buchankou do Ruska. Tentokrát manžel vygooglil trasu přes Polsko, kolem moře, přes ruskou enklávu Kaliningrad a pak přes Lotyšsko. Cesta byla malebná, téměř idylická. Počasí bylo ukázkové, pozdní léto jakoby se chtělo co nejvíce vytáhnout a sluníčko zahřívalo tukové záhyby polských turistů na přeplněných plážích. Děti si do velkých plastových nafukovacích labutí a jiných ptáků sbíraly roztomilé medůzky, kterých bylo v moři na miliony. Stánky a pouliční restaurace různými vůněmi vábily na něco dobrého na zub. V Polsku, u Baltu, rozhodně vyzkoušejte rybí polévku. Vše bylo až podezřele klidné a bezproblémové. Dokonce i kempy byly čisté, klidné, skvěle vybavené, prostě dokonalé. Vyloženě jsme si užívali.Byli jsme zvědaví, jak to bude vypadat na ruské straně Baltu.
Dojeli jsme na hranice, kde nás pozdravila velmi sympatická úřednice a natáhla dlaň pro pasy. Manžel jí je podal, pes si odfrkl, děti se dívaly na pohádku. Mezi Polskem a Kaliningradem panoval klid a mír. Pak se výraz na tváři úřednice změnil a já jsem tušila, že něco nebude v pořádku. Poté začala úřednice něco vysvětlovat manželovi a jeho rysy výrazně ztuhly. Pomalu se obrátil na mě a jedním z našich pasů mě píchl do hrudi. Mělo to asi znamenat, že se mám do něj podívat. Zle se na mě mračil a začínal funět, skoro jako náš pes. Pak na mě ukázal prstem, ale stále nemohl promluvit. „Co je? Je ti blbě?“ Otázala jsem se soucitně.
„Blbě, blbě…ano.“ Mluvil podezřele potichu a pomalu, a já jsem pocítila obavu, jakoby mi projela po zádech ostrá studená čepel nože.
„Jen se sama podívej, co je blbě.“ Zašeptal výhružně.
To už mi bylo jasné, že je něco blbě.
Zkrátím to.
Jako VKS, který teď už jsem, vám vřele doporučuju NIKDY, ALE NIKDY, ALE OPRAVDU NIKDY-ani omylem, si nenechávat staré pasy, pokud už máte nové. Může se vám to nějak náhodou, fakt úplně pitomou náhodou poplést. A když si berete pasy ze šuplíku, tak se, prosímvás, do nich vždycky podívejte. Pak se vám nestane, že jeden člen rodiny má pasy dva a druhý člen rodiny ani jeden… A že se třeba nedostanete do Ruska a to by vám mohlo být líto.
Letenky a jízdenky:
Jednou, to bylo v zimě, jsme se rozhodli vyměnit buchanku za vlak. Přece jen, je to pohodlnější a rychlejší, nehrozí, že vám někde po cestě v Tajze zamrzne nádrž a jediný, kdo se vyskytuje v širokém okolí jsou medvědi, vlci a zárodky komárů…
Manžel si vše poctivě o cestě z Ruska vygooglil a zjistil, že se vlakem jezdí přes Bělorusko. Zamnul dlaněmi, protože jakmile se řekne Bělorusko, vyvstane mu na mysli a na chuťových buňkách lahodný běloruský špek. Takže Bělorusko má pro manžela velmi příznivou konotaci. Pro mě ne, protože je tam tvrdá diktatura a trest smrti. „Neboj, Běloruskem pojedeme v noci, nic neuvidíš.“ Uklidnil mě manžel.
Nešetřili jsme a koupili jsme si rovnou dvě kupé, jedno pro mě a manžela a druhé pro děti a psa. Realita byla samozřejmě jiná.
Cesta byla příjemná, zdálo se , že jsme tentokrát nic nezapomněli. Manžel mě vý-slo-vně ujistil, že vše pořádně překontroloval. Vlak byl čistý, luxusní, každý vagón měl svého průvodčího, který vám udělal čaj ze samovaru a naservíroval ho ve skleničkách s ozdobným kovovým lemováním. Och, jak nádherně ruské! Zabalila jsem se do šuby, manžel nalil do skleniček vychlazené šampaňské, sabaka se rozvalila na barevném koberečku, který pokrýval podlahu, děti způsobně otevřely knihu ruských skazek a střídaly se v hlasitém předčítání…
Ano, realita byla jiná. Kromě toho psa a šampaňského a čaje v kovovém lemování, to bylo trochu jinak. V přetopeném kupé jsem kožich nepotřebovala, ani jsem žádný neměla, manžel si otevřel pivo, vytáhl klobásky a běloruský špek, děti, jako ty rumunské siroty, si vyžebraly pohádky na počítači a čokoládové konfjety.
Nic nám nechybělo. Zdánlivě. Pak přišel průvodčí překontrolovat jízdenky. Manžel mu je slavnostně podal, pěkně zabalené ve složce, průvodčí listoval a listoval. Dlouho listoval. Pak se mu změnil výraz tváře a začal nám něco vysvětlovat. Už i já jsem pochopila, že je něco blbě. Zle jsem se na manžela zamračila, protože natolik jsem rozuměla rusky, že jsem pochopila, že zapomněl doma na stole MOJI JÍZDENKU! Ano, jen moji… Dodnes mi odmítl vysvětlit, proč ke klobáse, pivu a ostatním jízdenkám nepřibral i tu moji.
Ale byli jsme si kvit.
Víza: Pro ty, co nejsou VKS-velice kreativní speditéři, ale „jen“ turisté pro poznání, zábavu a odpočinek, a pro ty, co cestují jen po Evropě připomínám, že do některých zemí je třeba si vybavit vízum. Jsou to obecně země, které si buď kontrolují kdo se jim tam nastěhuje, anebo země, které se na vízech snaží trochu přivydělat. Nebo obojí. Tak například, kdybyste jeli do Ruska, připravte se na trochu té ruské srandovní byrokracie už na českém území. Pokud vás to neodradí už v Praze, nebo Brně, kde se víza vyřizují, tak zažijete fajn výlet do Ruska. Momentálně jsou sice hranice skoro neprodyšně uzavřené, ale jednoho dne…snad…Pro Petrohrad je byrokracie s vízy dokonce zjednodušená a lze je vyřídit přes internet.
Na běloruském pasolstvu, kde jsme si vyřizovali tranzitní víza pro průjezd vlakem přes Bělorusko, nás ovšem nikdo neupozornil, že jelikož nejsme občané Ruské Federace, tak nedostaneme „kouzelné“ razítko při výjezdu z Běloruska (které tvoří s Ruskem jakousi Unii) a že se nemusíme bez tohoto razítka dostat zpět přes Bělorusko do Ruska. Ve sladké nevědomosti jsme si cestovali sem a tam a chvalabogu jsme nenatrefili na nějakého úředníka z kategorie „snaživý blbec“ a projeli jsme bez problémů i zpět. Takže pro zájemce o cestování mezi ČR a RF vlakem (nebo autem) přes Bělorusko: toto může být problematické.
Naše zatím poslední putěšestvo do Ruska proběhlo minulý týden, na buchance. Bylo to těsné, téměř za našimi zády se zavíraly hotely, obchody a hranice v Polsku. Ale co bylo prekrasno: Estonsko (i když jen velmi krátce). A hned za hranicemi historické město Pskov s moc příjemným SPA hotýlkem, kde jsme si my, a hlavně děti, užili bazén!
S přáním brzkého otevření hranic, hotelů, kempů a bazénů, s přáním zdraví a krásného počasí, s přáním svobodného cestování…momentálně z Ruska.
Lucie Jančíková
Dítě ani ponožkou neuhodíš, aneb komunismus opravdu nefunguje
Nedělní rána osamělé matky se třemi malými dětmi bývají hektická, pracovní, nervově a fyzicky náročná, podněcující a podle nálady matky buď kreativní, nebo tyranská.
Lucie Jančíková
Kterak blahodárně využít dětskou pracovní sílu
Dnes při pohledu z okna vidím, že letošní léto začíná být pomalu minulostí, vítr a lehký podzimní deštík panují na naší zahradě a na průzračné hladině bazénu se vyrýsoval podzimní design, vytvořený z drobných březových lístků.
Lucie Jančíková
Sláva hrdinům, našim učitelům!
Když máte na pár dní opušťák (od čehokoliv,co nutně potřebuje vaši přítomnost a prvotřídní servis) a náhodou brouzdáte internetem-pracovně samozřejmě, může se vám stát, stejně jako mně, že natrefíte na něco...
Lucie Jančíková
O spánku, mikrokosmu a kvalitě ruských tanků...
Když vše děti trochu povyrostou, stáváte se často svědkem hodně zajímavých událostí. Někdy máte pocit, že se život nějak zrychlil, jako byste byli součástí dokumentárního filmu, kde na jednu houbu, nebo semínko stromu, nebo larvy
Lucie Jančíková
Rusové se diví, aneb "předspeciálněoperační ceny"
Jestli jste zrovna v období mezi dvacítkou a třicítkou a těšíte se z každého nového slunečného dne, který vám nezkalí žádná bouřka ani mráček, ani tajfun, ani větříček, ani kaluž, ani bláto...
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Řidiči zkoušejí novou fintu, jak neplatit za parkování. Přestupek, varuje policie
Na internetu se v poslední době značně rozšířila nabídka automatických parkovacích hodin, které...
Došly nám síly. Česká specialistka na cupcaky zavírá svůj obchod
Lenka Hnidáková, průkopnice cupcaků v Česku a autorka dvou knih o těchto dezertech, zavírá svůj...
Podruhé to neudělám, omluvil se jihokorejský prezident za stanné právo
Jihokorejský prezident Jun Sok-jol se v televizi omluvil veřejnosti za rozruch, který vyvolal, když...
Cena pro úředníky zviditelní úspěchy veřejné správy, slibuje si vláda
Ministerstvo vnitra chce zavést nové ocenění Úřednický čin roku. Získat by ho měli úředníci, kteří...
Asadův osud závisí na dohodě Turků s Rusy, říká diplomatka Filipi
Syrským rebelům se zřejmě podařilo infiltrovat nebo přeplatit značnou část Asadových jednotek....
TIPY NA DÁRKY: Nechte zpívat Mišíka. A taky Billie Eilish nebo Lionela Richieho
Premium Mladším ročníkům se to možná bude zdát neuvěřitelné, ale i hudbu lze nadělit pod stromeček....
Pronájem bytu 3+1+L ve Varnsdorfu
Pražská, Varnsdorf, okres Děčín
9 000 Kč/měsíc
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3155x
Jsem pozorovatelka a většina věcí, co se mi děje sice vypadá normálně, ale ve skutečnosti je to sranda a tak o tom píšu. A pokud by někoho zajímalo, jak přežít např. ruské školství, ruské zdravotnictví, ruskou restauraci, hotel, obchod atd., tak o tom píšu. Nebo jak ve skutečnosti vypadají ruské ženy, dívky a muži, jaké to je v ruském vlaku, na ruském trhu, kdo prodává nejlepší ovoce a zeleninu, jak ve skutečnosti vypadá ruská rybalka anebo jak moc Rusové běžkují, tak o tom píšu. A bývá to sranda.