Když máte na pár dní opušťák (od čehokoliv,co nutně potřebuje vaši přítomnost a prvotřídní servis) a náhodou brouzdáte internetem-pracovně samozřejmě, může se vám stát, stejně jako mně, že natrefíte na něco...
co vás rozesměje, dojme, rozčílí, nebo šokuje, nebo všechno najednou.
Rozesmutní a vystraší vás hořké zprávy z tuzemského rybníčku o tom, jak vše masivně zdražuje a jak se zdražuje vlastně všude a všechno na světě, občas vás pobaví ty okurkové nesmysly z Karlových Varů, nebo z Paříže, nebo z Holywoodu.
Když máte citlivé cenzory na jazyk, na svůj vlastní, nebo dokonce i na cizí, tak vás šokuje pokročilá negramotnost některých „novinářů“, kteří jsou schopni zkopírovat článek ze zahraničních médií do google překladače a ani se neobtěžují si ho neprve přečíst, než jej publikují. Inu, jak sami píšou, je nedostatek všeho. Kvalitní pracovní síla je drahá, vlastně, pracovní síla je drahá a je jí málo. Asi to vypadá, že budeme muset přestat plýtvat, vodou, elektřinou, plynem, chlebem,máslem, volným časem, že si asi budeme muset pečlivě vybírat, za co utratíme korunu.
Hodnoty.
Zpráva, která mě dojala, byla o ruském opozičním moskevském zastupiteli, který dostal 7 let za to, že vyjádřil soucit s oběťmi války na Ukrajině, že doslova hovořil v protikladu se státní propagandou! Takové zprávy by neměly zapadnout v okurkovém salátu polonahých rádobycelebrit. To on je pro mě celebrita!
Ano, hodnoty.
Možná se mnou budete souhlasit, že kvalitní vzdělání je neocenitelná hodnota. Pokud máte děti ve školním věku, pečlivě sledujete jejich výsledky, chcete, aby uměly plynule anglicky, násobilku a rovnice a vyjmenovaná slova, tak jak jdou pěkně popořadě, tak asi zřejmě sledujete i situaci v českém školství. Zpráva, která mě rozesmála nepocházela z českých novin, ale z webové stránky mé staré dobré alama mater, z gymnázia, které vždycky bylo a zřejmě i vždycky bude vyhlášené. I když vůbec nevím proč. Zřejmě to bude PR, nebo co. Každopádně ve sbírce školního učitelského sboru se objevují stále ty staré dobré tváře pedagogů, jen s prohloubenými vráskami.Tak například fyzikář, který se u písemek zásadně otočil ke třídě zády, zřejmě tak nějak tušil, že bez pořádně dlouhého taháku a vzájemné konzultace test někteří (já třeba) nejsou schopni napsat. Češtinář a dějepisář v jedné osobě, demokrat až na dřeň, který si ve třídách vytvářel skupinky vyvolených (kde jsem samozřejmě nepatřila, proto ta zapšklost, ale kupodivu navzdory tomu češtinu i dějepis miluju). Jako důkaz toho, jak je svět malý, přibyl jeden mladý učitel, ověnčený vzděláním ze zahraničí, kterého si pamatuji z mých mladších (pařících) let (to byl teprve studentem, chápejte), kterak ve skříni pěstoval nějaké divné rostliny, při obrovské spotřebě elektřiny. Inu, ze skříně vidno, hulení trávy a inteligence se vůbec nevylučují, stejně jako pití piva a štíhlá linie, nebo mírumilovný národ a válka. Ovšem to, že je na mém starém dobrém gymplu přítomen i stále stejný zeměpisář mě doslova šokovalo, protože jsem si za celé ty roky ani jednou nevšimla, že by zeměpis vůbec nějakým způsobem učil.
Korunu tomu všemu nasadili lektoři cizích jazyků. Můj první lektor se mi hluboce vryl do paměti, protože byl neskutečně atraktivní. Jaký byl jeho pedagogický přínos si už, prosím pěkně, nepamatuju, ale pamatuju si, zcela přesně, že trávil dlouhé chvíle v kabinetě s učitelkou, kde pilně a do houbky probírali použití předložek ve francouzštině. Vlastně si pamatuju i druhého lektora, který byl tak strašně nesmělý, že už tehdy, v mých 17 letech jsem si říkala, jestli ho před katedru neposlali ti Kanaďani za trest (a možná jsem si tehdy jen pletla slova katedra a katr). Vždycky, když někdo z nás promluvil trochu hlasitěji, vlastně, když vůbec promluvil, tak sebou divoce trhl a měl tendenci schovat se pod stůl a přikrýt se učebnicí angličtiny.
Pak měla paní ředitelka gymnázia skvělý nápad, že se budeme učit cizí jazyk i v jiných předmětech, například v tělocviku. Opět si nepamatuju, jaký to mělo pedagogický efekt, pamatuju si jen ty stresující hodiny tělocviku, které nejenže začínaly v sedm hodin ráno, ale ještě se v nich muselo mluvit pouze francouzsky a vrcholem bylo to, že učitel byl mimo jiné zarytý milovník volejbalu, takže se většinou hrál volejbal spojený s bobříkem mlčení. Mívala jsem po hodinách fyzické kultury tak moc odřené ruce, že byl pro mě po zbytek dne problém udřet propisku, natož opsat do sešitu obsah pěti popsaných křídel tabule v hodinách matematiky. Občas jsem dostala i míčem do hlavy, takže obsah pěti křídel tabule jsem měla problém nejen opsat, ale i pochopit.
Ale abych byla spravedlivá, je řada absoventů našeho gymnázia, kteří v životě uspěli.
S lektory cizích jazyků je to obecně trochu problém, jsou totiž jako kokosový ořech. Pokud jej nerozlouskneme, nezjistíme, jestli obsah není nekvalitní, nebo dokonce zkažený. Ale máme na to čas? U lektorů v našich podmínkách jakoby neexistovalo konkurenční prostředí. Přijedou do Česka z městečka Buford ve Wyomingu, které tvoří ranč, malý obchod a benzínová pumpa, a hned má konkurenční výhodu-mluví perfektně anglicky!
Pokud náhodou patříte mezi ty studenty, kteří neváhají zaplatit zlatým valounem za 60 minut angličtiny tak existuje pár drobností, jak zjistit zkažený kokosový ořech už při první lekci. Pokud lektor odkecá víc než polovinu lekce, je to chyba, protože neví, jak rozmluvit vás! Pokud se vám snaží složitě vysvětlovat gramatiku a fonetiku, je to chyba, protože na to musí opravdu mít vzdělání a to je prostě fakt, pokud vám neopraví elementární chybu a na všechno přikývně, je to chyba, protože je líný a nemá zájem o vaši angličtinu, ale jen o vaše peníze. A největší chyba je, když se směje vašim chybám. Samozřejmě mohou zkusit říct si o tržní cenu, chleba je taky drahý, dokonce i ten včerejší, ale vždycky se časem oddělí zrno od plev a pravda je taková, že učitelské řemeslo vůbec není jednoduché.
Sláva prázdninám a hrdinům! https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-valka-ukrajina-soud-moskva-opozice-trest-trestanecka-kolonie-vezeni.A220708_152652_zahranicni_jhr
