O drzém kohoutovi a jiných ptácích
Když o prázdninách ulehnou mé milované ratolesti kolem desáté večer do postýlek a já s láskou pozoruju jejich klidné, tiché, a hlavně němé tváře, tak si říkám, co bych ještě tak mohla stihnout, než usnu já: vyžehlit, zacvičit si jógu, něco si přečíst, něco se naučit, vytřít podlahu, nachystat oběd na zítra.
Ne, takže znova: uklidit po večeři, uklidit hračky, uklidit šnorchle a plavecké brýle, uklidit boty, sandály, plavky, trenky, šaty. A přitom opatrně našlapovat v obýváku, abych neponičila dlouze, složitě a ve vší vážnosti stavěný dřevěný hrad.
To taky ne, takže, ještě jednou: usnu asi tak 354 vteřin po mých dětech, spánkem spravedlivých matek. Spím tvrdě do…3:25 přesně! Každý všední den i o víkendu. Každý den ve tři dvacet pět se na obloze objeví první paprsek, který popíchne sousedovic kohouta, odlepí mu oko a jeho drzý zobák. Sousedův kohout bydlí asi tak dvacet metrů od mé postele. A sousedův kohout si myslí, že je asi kombinace Placida Dominga, Stinga a Alvara Solera, a začne pět z plna hrdla. Každý den (nebo spíš noc), ve tři dvacet pět zoufale šátrám na nočním stolku po špuntech do uší anebo po polštáři, kterým si přiťápnu hlavu.
Každé brzké ráno, v tu nekřesťanskou hodinu blahořečím ten chytrý národ francouzský a jejich skvělý nápad v podobě specialitky „coq au vin“ a říkám si, že by ten sousedův kohout měl taky skočit na nějaký pekáč. Já vím, já vím, vesnice, slepičky, králíčci, kohoutci, atakdále, atakdále. Ale ve 3:25? Kohoute! Měj slitování a nech se upéct na víně!
Když jsme v Rusku, žijeme na sídlišti v paneláku, obklopeni dalšími domy a velkým, hlubokým lesem. Ještě jsem tam nezažila špatný vzduch a v bytech bývá buď přetopeno (v zimě) anebo jsou venku tropická vedra (v létě) takže spíme pořád s otevřeným oknem dokořán.
Když během školního roku mé děti kolem desáté večer usnou, přemýšlím, co bych ještě tak mohla udělat, třeba si něco přečíst, nebo něco uklidit, nebo si zacvičit jógu…a usínám zhruba 354 vteřin po mých dětech a často i dlouhé minuty před nimi. V některých případech je podobnost mezi Českem a Ruskem čistě náhodná!
Víte, co jsou to bílé noci? Ne? Já jsem to taky nevěděla, než jsem zažila léto v Rusku. To je, když slunce zapadá kolem jedenácti a vychází ve dvě ráno. A se sluncem vstávají…racci. A chechtají se na celé kolo. A zhruba ve dvě třicet pět se k nim přidají havrani a vrány.
Ostatně, v Rusku jsem, zejména u starších lidí vypozorovala zajímavý fenomén – krmení ptáků jakéhokoliv druhu. V našem městě je na jednoho obyvatele zhruba tak deset až dvacet holubů, kteří jsou pečlivě vydržovaní a krmeni. „Proč?“ říkala jsem kolikrát, když jsme obcházeli divoké holubí srocení kolem čerstvě nasypaného zrní, „je to snad dáno historicky?“ Zamyslela jsem se a prchala, chráníce mé děti, protože se na nás holubi škaredě podívali.
Náš pes dostával záchvaty vzteku pokaždé, když si starý moudrý havran, který nás doprovázel od bytu k bytu, které jsme stihli v našem ruském městě vystřídat, na balkoně pohodlně opřel nožku o jeho misku a pečlivě z ní vyďobával zbytky. To jsem si kolikrát myslela, že ten pes chytne havrana za volátko a udělá s ním krátký proces. Ale havran se vždycky stihl včas klidit, a ještě se u toho potutelně pochechtával.
V blízkém lese je jedno místo, které působí tajemně, až strašidelně. Nachází se mezi stromy a je určeno jen a pouze ptákům. Na stromech visí krabice od džusů, plastové demižonky od vody, krabice od konfjet a někdy i doopravdické, dřevěné ptačí budky. Všechny ty visící odpadky mají vyřezaný otvor, kterým se do nich sype zrní. V zimě, v létě, na jaře i na podzim. Nikdy jsem tam ještě neviděla jediného ptáčka. Všichni asi chodí k nám na balkon.
Ale několikrát jsme pozorovali šikovného datla, jak si vyklovával červíky ze stromu. Bylo krásné jarní odpoledne, vzduch byl svěží, sluníčko nás hřálo do tváří a bylo nám, uprostřed lesa, dobře.
Lucie Jančíková
Dítě ani ponožkou neuhodíš, aneb komunismus opravdu nefunguje
Nedělní rána osamělé matky se třemi malými dětmi bývají hektická, pracovní, nervově a fyzicky náročná, podněcující a podle nálady matky buď kreativní, nebo tyranská.
Lucie Jančíková
Kterak blahodárně využít dětskou pracovní sílu
Dnes při pohledu z okna vidím, že letošní léto začíná být pomalu minulostí, vítr a lehký podzimní deštík panují na naší zahradě a na průzračné hladině bazénu se vyrýsoval podzimní design, vytvořený z drobných březových lístků.
Lucie Jančíková
Sláva hrdinům, našim učitelům!
Když máte na pár dní opušťák (od čehokoliv,co nutně potřebuje vaši přítomnost a prvotřídní servis) a náhodou brouzdáte internetem-pracovně samozřejmě, může se vám stát, stejně jako mně, že natrefíte na něco...
Lucie Jančíková
O spánku, mikrokosmu a kvalitě ruských tanků...
Když vše děti trochu povyrostou, stáváte se často svědkem hodně zajímavých událostí. Někdy máte pocit, že se život nějak zrychlil, jako byste byli součástí dokumentárního filmu, kde na jednu houbu, nebo semínko stromu, nebo larvy
Lucie Jančíková
Rusové se diví, aneb "předspeciálněoperační ceny"
Jestli jste zrovna v období mezi dvacítkou a třicítkou a těšíte se z každého nového slunečného dne, který vám nezkalí žádná bouřka ani mráček, ani tajfun, ani větříček, ani kaluž, ani bláto...
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
ANALÝZA: Donald Trump je vinen 34krát. Nastává nová éra americké politiky
Premium V procesu, který bude Spojené státy ještě hodně stát, získali demokraté možnost říkat v...
Zbytky kokainu na WC našla ochranka Pekarové. Podezřelý je šéf její kanceláře
Premium Ochranka předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové nalezla loni v lednu na pánských toaletách...
USA tlačí na mír v Gaze. Izrael předložil novou mírovou dohodu, má tři fáze
Izrael předložil nový návrh komplexní dohody o příměří v Pásmu Gazy a o propuštění rukojmích...
Do Česka dorazily bouřky z Německa. U Olomouce se voda vylila na dálnici
Výstrahy meteorologů před srážkami se naplnily. Česko zasáhly bouřky, které přišly z Německa. V...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3151x
Jsem pozorovatelka a většina věcí, co se mi děje sice vypadá normálně, ale ve skutečnosti je to sranda a tak o tom píšu. A pokud by někoho zajímalo, jak přežít např. ruské školství, ruské zdravotnictví, ruskou restauraci, hotel, obchod atd., tak o tom píšu. Nebo jak ve skutečnosti vypadají ruské ženy, dívky a muži, jaké to je v ruském vlaku, na ruském trhu, kdo prodává nejlepší ovoce a zeleninu, jak ve skutečnosti vypadá ruská rybalka anebo jak moc Rusové běžkují, tak o tom píšu. A bývá to sranda.