Jak nám začala epidemie v Rusku

Když začne epidemie a lidi čučí jak bagr do tvrde hliny, co se to všechno kolem nich najednou děje, a máte k tomu tři děti a originálního manžela, a jste zrovna v Rusku, tak máte o zábavu postaráno...

Zábavy máme v Rusku většinou víc než dost. Česká skupina se totiž ráda spolčuje s ostatními národy postsovětských republik (ano, Rusové si skutečně dosud myslí, že jsme byli součástí Sovětského svazu a vůbec, vůbec, ale opravdu vůbec nemá cenu jim vysvětlovat, že jsme byli jen přátelé v nerovném vztahu…), takže večírky na oslavu Mikuláše a jeho bratra Děda Mráze, s Kazachy, Azerbájdžánci, Tádžiki a jinými, jsou vážně multi-kulti. Holky v šatech skvoucích se volánami a národními barvami, s podpatky až do nebe, s rudými rty a vlasy spletenými do složitých copů skáčou do rytmu národních písní i diskotékových hitů. Dokud ještě nebyla korona, tak se lidi cpali jeden na druhého u rautových stolů a píchali se vidličkami do ruk, aby dostali nejlepší kousek masa, protože v Rusku nikdy nevíš.

Pak přišla korona a mikulášské dýchánky, vítání jara (léta, podzimu i zimy), maselnica a jiné multi-kulti radovánky skončily. Vzdělaní lidé si ihned po zmínce o neznámé nemoci, která řádí v Itálii jako černá ruka, vzpomněli na neblahé 14. Století-století moru, který se taky šířil z Itálie, že. Ale jinak to všichni v Rusku měli na háku-mor byl daleko. Tak zatímco jsme my, informovaní Češi, řešili respirátory ffp2 a ffp3 (o kterých dosud slyšel jen ten bagrista na stavbě), sledovali jsme statistiky a přitom jsme si nervózně ohryzávali nehty, tak Rusové na nás koukali jak na mimozemská nechutně hnusná, slizká stvoření, když jsme si nasadili masku, rukavice a neohroženě šli nakoupit do Pjerekrostku.

„A vy jste nemocná?” Ptali se občas lehce nervózní.

Tak zatímco Češi doma houfně šili roušky a trpělivě, poctivě seděli doma v karanténě, jen co jim tróšinku popoteklo z nosu, tak Rusové stále nic neřešili. Protože ještě asi nevěděli, že už i oni mají nějaký problém. Propagace, informace a dezinformace fungovala stejně dobře, jako injekce novičoku.

A najednou vyletěly stíhačky, a ty stíhačky vykroužily na nebi nápis: „Běregitě sjebja, zůstaňte doma.!” Teda, samozřejmě obojí bylo v ruštině, nás cizince nikdo nezohledňoval (v tomto směru můžeme být rádi, že alespoň v moskevském metru můžeme vidět nápisy v latince a namluvené info v angličtině). A najednou se zavřely školy a školky. A to byl průser.

Tak si představte panelákový byt průměrných kvalit, navíc dětmi a psem upravený dle jejich potřeb (to znamená, že děti potřebují bunkry a skrýše, plné zásob a pes si potřebuje brousit měnící se zuby o nábytek) a v tom bytě ještě ke všemu nadmíru spokojeného manžela na gauči, protože jemu přišel po zhruba 40 letech intenzivní práce homeoffice náramně vhod.

Já jsem se každé ráno vyplížila se psem na dlouhou, intenzivní procházku a pak jsem si nasadila ten humusácký převlek-roušku a rukavice, který tak odpuzoval prodavačky v Pjerekrostku a šla nakoupit jídlo (ke každému nákupu jsem podle instrukcí mého manžela přidala jedny špagety a jedny ovesné vločky, abychom v čase korony nezahynuli hladem).

A jednoho takového rána, koukám, měly prodavačky ochranu na puse i na rukách, na zdi byla připevněná dezinfekce a regály se špagetami a vodkou zely prázdnotou.

“Jste nemocní?” pomyslela jsem si a šla aspoň pro ty ovesné vločky.