Lednové počasí s sebou přineslo nejenom sníh, mráz a chřipkovou epidemii, ale u nás doma hlavně rýmu. Zvučně řečeno "rýbu jak tráb" aneb Soplí celá rodina.
I stěžovala jsem si přes sociální síť kamarádce a ta mi poradila. Prý kup si tu proplachovací konvičku. Když slyším slovo "průplach", automaticky se mi spojuje klystýr střev a to fakt nepotřebujeme. Jelikož mě ale štve, když "nevím", vygooglila jsem si ten zázračný klystýr a ejhle, tady se vyplachuje nos.
Předmět, který vypadá jako keltský roh, je z plastu barvy červené nebo modré. Tato konvička se pak naplní solným roztokem, tedy postačí obyčejná kuchyňská sůl smíchaná s vlažnou vodou. Přiloží se k nosní dírce a nad umyvadlem pak vznikne scéna jak z divokého sci-fi. Do jedné nosní dírky proudí slaná voda a z druhé vytéká, tedy s příměsí všech různých nečistot. Nechtějte, abych to víc rozváděla. U dětí to pak může být sopel tak zelený, že i Shrek by záviděl.
Díky videu na youtube jsem si teorii osvojila celkem snadno a protože jsem matka činu, nebála jsem se improvizace. K tomu mi postačila plastová konvička z dětského čajového servisu, kterou růžovky dostaly loni k Vánocům. Pak už jen sůl, voda, promíchat a hurá do koupelny.
Naklonila jsem konvičku a díky nahromaděnému adrenalinu porušila hned první zásadu průplachu, nedýchat nosem! Ehm, kromě slz v očích a slané vody v puse se mi vybavilo léto a moře. To mě ale neodradilo od pokusu číslo dvě. Ten už se zdařil a za pár vteřin jsem svůj nos čistila ostošest. A musím říct, že klystýr nosních dutin je skvělý nápad. Nos znamenitě vyčištěný, díky soli vydezinfikovaný, dýchám jak po lahvičce Nasivinu a ještě jsem se u toho pobavila. Do lékárny pro originál "keltskou" konev ale nepůjdu. Postačí mi ta moje improvizovaná. A má hezčí barvu, žlutou.. ;)
