Pracovní povinnosti mě tentokrát zavály do hlavního města, matičky nálad a bujaré zábavy, do Prahy. Mám ráda tyhle pracovní výjezdy. Člověk si chvíli odpočine od monitoru počítače a povětšinou zažije něco nového.
Jeli jsme s kolegy pokřtít knihu. Šlo o knižní zpracování filmové komedie. Těšila jsem se víc než obvykle, protože příslibem celé akce bylo osobní setkání s několika mladými českými herci. Navíc jsem takový magnet na společenská faux pas, tudíž mi bylo jasné, že bez nějaké vtipné historky, kterou budu časem vyprávět přátelům u vína se tohle určitě neobejde.
Vše zprvu probíhalo podle plánu, vyloženě do puntíku se všichni drželi předem daného harmonogramu. Kmotry knihy jsme uvítali, pan autor se bavil, majitel nakladatelství si pochvaloval silnou účast z řad médií. Dokonce se dostavily dva televizní štáby.
Lidé se bavili, kmotři s autorem po úspěšném křtu knihy se dlouho a trpělivě podepisovali všem fanouškům, čtenářům a sběratelům autogramů.
Celá akce se chýlila ke konci, když v tom ke mě přišel mladík, celý rozrušený z toho šrumce kolem. Tváře mu plály vzrušením a dobrou náladou. Chvíli mě pozoroval a pak rázně promluvil.
"Slečno, mohla byste se mi taky podepsat?"
Čekala jsem různé otázky, třeba zda by mohl požádat o recenzní výtisk nebo o rozhovor s autorem knihy. Nepřekvapila by mě ani otázka typu "kde jsou tady toalety". Ovšem na žádost o můj autogram jsem připravená nebyla.
"No ale já jsem v tom filmu nehrála."
Sklopil oči k právě zakoupené knize, která byla zabalená do filmového přebalu.
"No tak jste hrála v něčem jiným. To nevadí. Podepište se mi sem, prosím."
Cítila jsem se jako superhvězda, která si právě jde po červeném koberci pro Oskara. Skvělá zkušenost do mého nového románu... :)
