Otcovská láska

Muži, chovejte se ke svým dcerám s láskou, ukazujte jim něžnost a svět, zahrňte je bezpečím, respektujte jejich matky. Zkuste kvůli svým dcerám pohnout skálou a být tím nejlepším já, co jen umíte. Vrátí se vám to. Přísahám.

Můj otec ani moje matka v životě nepřečetli jedinou knihu o osobním růstu a nastavení mindsetu. Matka už se nemůže bránit, takže ji ve svém psaní vynechám. Na jejich obhajobu napíšu, že žili v období normalizace a oba se narodili těsně po válce. Motivační knihy, koučové, ba ani profesionální psychologové, internet nabušený informacemi či ChatGPT ještě několik desetiletí v Československu chyběli.

Z vyprávění pamětníků vím, že když jsem se narodila, otec byl velmi pyšný. Později se něco pokazilo. Většinu dětství jsem si z hlavy vymazala. Vytěsnila. Nechoval se láskyplně, neměla jsem v něm oporu, jako by mě snad ani neměl rád. Nebo se jinak neuměl chovat. Asi laskyplný otec bylo pro něj moc zženštělé pojetí a své otcovství dokazoval silou a nehezkým chováním. Třeba mě tak chtěl připravit na nástrahy života, který jsem měla před sebou. Omlouvala jsem ho tím, že se dřív nenosilo říkat: Miluju tě, mám tě rád ... Dle mého osobního názoru nás to naučily až americké filmy a seriály, které jsme měli možnost hltat od devadesátých letech. Pro některé starší ročníky tyto slova znamenaly pokrytectví, přetvářku a nepravdu, stejně jako odpověď na „Jak se máš? – Skvěle. Děkuji.“

Otce jsem dlouho obdivovala a milovala, vůbec jsem sama sebe nechápala, jak k člověku, který mě neustále ubližuje a ponižuje, mohu chovat vřelé city. Hádejte, jak asi vypadal můj výběr partnerů. Ano, pár jich „v seznamu“ bylo skvělých, ale o ty jsem samozřejmě nestála. Cítila jsem se jako ryba ve vodě s muži, kterým je respekt k ženám cizí. Kroutím hlavou nad tím, co všechno jsem si dobrovolně nechala líbit. Ženské časopisy a všichni koučové světa by mi určitě poradili, ať vezmu nohy na ramena a od svým partnerů, které jsem TAK milovala, utíkám hodně daleko. Ale to já zase ne. Čím vyhrocenější situace, tím lépe. Jasná masochistka.

Můj poslední „kousek“ se opravdu vyvedl. Hrozně moc jsem chtěla s tím vztahem skoncovat, ale nešlo mi to. Přece ho, chudáka, neopustím. Přece dětem nerozbiju rodinu. Nakonec mě vesmír vyslyšel a vztah ukončil můj manžel. Děkuji Ti, vesmíre. Rozvod to není hezký, je až nechutný. Naši právníci jsou skvělí a určitě se nad námi parádně baví. Aby ne. Jejich bankovní konta se díky nám také radují.

Manžel má z předešlého manželství dceru.......

Muži, chovejte se ke svým dcerám s láskou, ukazujte jim něžnost a svět, zahrňte je bezpečím, respektujte JE a jejich matky. Zkuste kvůli nim (i sobě) pohnout skálou a být tím nejlepším já, co jen umíte. Vrátí se vám to. Přísahám.