Mozek - zbraň hromadného ničení

Dvě myšky spadnou do kýble se smetanou. První to rychle vzdá a utopí se. Druhá myš se ale nevzdává. Bojuje s takovou vervou o svůj myší život, až utluče smetanu na máslo a dostane se ven.

Milujeme motivační videa, rozhovory, knihy a i obyčejné citáty, protože si myslíme, že nám z nich vždy nějaký fragment moudrosti ulpí v mozku. Výše uvedený příběh není jen motivační a roztomilý, ale pravdivý. Jakmile se totiž vzdáme našich potřeb a snů, tak nás pohltí všepožírající Nicota. V Nicotě žít nechcete. Komu se nelíbí pojem Nicota, zaměňte klidně za Prázdnotu. To, že máme přesycený mozek chytrostmi a vědomostmi o tom, jak se máme chovat v nelehkých či naopak vyloženě pozitivních situacích, z nás totiž mistry situace neudělá. Musí totiž vzniknout návyk.

Jistě jste si všimli, že mozek se velmi rád chová jako buran a primitiv, protože si nejsnadněji navyká na naprostosté blbosti. To mu jde fakt dobře. Ale řekněme: zdravý životní styl a jeho dodržování, neprokrastinování, easy peasy vystupování z komfortní zóny nebo jednoduché zachování klidu ve stresové situaci, mu moc dobře nejde. Potřebuje pravidelný tělocvik (mozkocvik), stejně jako my. Mozek musíme umět zkrotit, jinak si, zmetek, s námi dělá naprosto co chce. Je zázrak, že na něj není potřeba získat hned – nejlépe od puberty - zbrojní průkaz. Je to nejzákeřnější zbraň světa. Mozku trvá určitou dobu, než se návyk stane samozřejmostí a ještě ke všemu rád inklinuje ke starým zajetým kouskům. Je vyloženě zákeřný a je potřeba ho dostat pod kontrolu. Mělo by to být naším celoživotním cílem. Kdo nechce žít v Nicotě, nebo se utopit v kýbli se smetanou, musí se sakra snažit.

Velká výhoda mozku je, že se strašně rád učí nové věci. Když ho dostaneme pod kontrolu, naše možnosti jsou díky němu bezbřehé. Jestli si na osedlání mozku netroufáte sami, zkuste se obrátit na odborníky, rádi vám pomůžou.

Poznámka autorky:

1. Za Nicotu/Prázdnotu si dosaďte svůj nejhnusnější zlozvyk.