Černé krajkové kalhotky

Příběh o neuvěřitelném dědictví, které vedlo k zničujícímu bohatství. Čtení tohoto článku vám zabere asi dvě minuty vašeho času. Děkuji za něj.

Když jsem byla mladé a krásné děvče, hodně jsem psala. Měla jsem neuvěřitelnou představivost a vůbec jsem byla velmi kreativní, psaní byla moje cesta k sebevyjádření se bez jakýchkoliv bariér. Teď by se tomu říkalo terapie. Psaním jsem se snažila ze sebe dostat všelijaké běsy. Nedávno jsem našla povídku z té doby. Příběh to byl jednoduchý. Mladá dívka po babiččině smrti obdržela od notáře balíček, který ji babička odkázala. V balíčku našla černé krajkové kalhotky. Záhy zjistila, že když si je obleče, padají jí všichni muži k nohám a plní jí všechna přání. Brzy ovládne díky kalhotkám celý svět a když si uvědomí, že ho může jednoduše zničit, kalhotky raději spálí a začne zase žít „obyčejný“ lidský život. Ten ji však po všech těch zážitcích nenaplňuje a spáchá sebevraždu.

I s odsupem času se mi povídka líbila. Ten závěr bych teď asi napsala jinak, ale uvědomila jsem si, že tak jsem měla nastavený mindset. Sebezničujícně. Dost dlouho jsem se tak prostě chovala. Sama sebe jsem si nevážila a neměla se ráda. Na tu mladou holku se dívám s respektem, co všechno zvládla a co všechno ustála, co se naučila a z čeho se poučila. Jak žila před tím a jak v současnosti. Je to velká změna, za kterou stojí hodně práce, odříkání, peněz a času strávených se skleničkami vína a blbýma lidma. Pak přišel ten kýžený AHA moment a od té doby se ta dívka, teď už žena, cítí skvěle svobodně. Svůj život chce mít ve svých rukách a nikdo a nic jí před tím nezastaví.

Momentálně by mě asi povídka o spoďárech ani nenapadla, ale psala bych o tom, jak moc si život umíme zkazit sami a jak je dobré si trénovat mozek, když nám v hlavě jedou negativní řeči. Ten vnitřní hlas, s kterým si každý den povídáme. Kdo ho zkrotí, vyhraje. Trénujme a všem nám bude líp. Život totiž nemusíme k lepšímu měnit jen když máme hodně peněz. Stačí přeprogramovat sebe. Ryba smrdí od hlavy.