Prosím, ušetřete mne vašich textovek

Nemám nic proti otevřeným srdcím a ukápnuté slze na konci roku – pokud se mi nederou do telefonu. Sto lidí, kteří si dvanáct měsíců ani nevzpomenou, že existuji (pokud něco nepotřebují, třeba peníze), vytvoří příšernou veršovačku a zaplaví tím dílkem telefony všech, koho mají uložené v paměti. I můj.

Například něco takového: „Nový rok přinese ti hrsti plné štěstí! Já věřím v to a držím pěsti! K silvestru nejbližších přátel partičku, koupit kvalitnější lahvičku, trochu rozveselit hlavičku a nerozbit žádnou skleničku!“

Děkuji, nemám zájem. Poezie obecně není moje hobby, uši drásající a klopotající přání už vůbec ne. Který zločinec vymyslel systém, kterým lze poslat jednu idiotskou zprávu na všechna čísla v mobilu? Měli by ho veřejně bičovat. Proč neexistuje prográmek, který by tenhle děsivý spam nepustil přes posvátné hranice mého mobilního telefonu?

Nejhorší je, že to přání odejde i na pevné linky. Pak je doručeno ženským bezbarvým mechanickým hlasem. Ale takové výlevy citu bývají dlouhé, takže nestačí jedno zavolání elektronické gratulantky, ale člověk si to musí vytrpět na pokračování. To je brutální mučení.

Přežil jsem to na Vánoce, bylo to těžké, kazilo mi to den, ale se zaťatými zuby jsem to nějak zvládnul. Jestli bude Nový rok znamenat další apokalyptický útok nechtěných veršovánek, bude to zlé k nevydržení. Zvláště se bojím vlastní (předem říkám neodhadnutelné) reakce. Jestli mi dorazí něco takového: „Ať se všechna starost zruší, ať zavládne pokoj v duši, co bolelo ať se zhojí, co těšilo ať se zdvojí, krásný celý nový rok, plný lásky, pohody a štěstí přeje ...“

Tak moje odpověď bude: „Jděte do pr..!“