Politická témata těchto dnů se koncentrují do Pride parade a trochu ještě do kůrovce. Na obou je velmi pěkně vidět, jak jalově umíme plácat nesmysly a jak strašně nechceme slyšet podstatné věci.
Hádka o to, zda je „deviace“ úchylka nebo odchylka či zda příslušnost k menšině je či není legitimním důvodem k „hrdosti“, dostává absurdní rozměry. Stejně jako „zásadní“ postoje „kácet“ a „nekácet“. Málokdy má asi normální člověk takový pocit absurdity a zlého snu, jako když si čte hystericky psané pamflety o pochodech kominíků nebo o posvátnosti práva být jiný, popřípadě o zločinnosti ponechání kůrovce na místě v kontrapunktu se stejně drtivě jednoznačně zastávaným názorem, že kácení je konec Šumavy. Jeden můj známý tvrdí, že „pouze naprostá neznalost faktů zaručuje úplnou objektivitu úsudku“. Nu, zdá se, že mnoho lidí vzalo tuto větu za svůj osobní kompas.
Zajímavé je, že tato “témata“ jsou těsně vedle toho, co je opravdu podstatné a velmi, velmi důležité pro naši společnost (především pro naši budoucnost). V posledních dnech jsem mnohokráte zahlédl v různých formách tvrzení, že vzestup homosexuálních hnutí souvisí s krizí rodiny a s tragickým demografickým vývojem. Jenže homosexuálové neohrožují společenský vývoj a nikdy ho neohrožovali. V podstatě byli vždy procentuálně stále stejnou minoritou a s velkou pravděpodobností je tomu tak již tisíce let. Hledat řešení faktu, že jsme se vydali dobrovolně na cestu pomalého, ale jistého vymírání, v tom, zda po ulici poskakují směšně odění pánové či pochodují dámy v žaketu a s hůlkou… Darmo mluvit, jaká je to pitomost.
Vážím si tradiční rodiny, klidně bych řekl rodiny „klanového“ typu a vážím si ji velmi. Nikoli jako hodnoty křesťanské tradice, i když i to jistě zasluhuje úctu, ale jako společenské síly, která je schopna přirozeně bránit a prosazovat práva člověka i jeho práva občanská. Pevná a široká rodina nejlépe zajistí výchovu dětí i stáří svých členů. Tuto rodinu nezničili homosexuálové, ať již hrdí nebo nehrdí. Tuto rodinu zlikvidovali heterosexuálové, pro které se podstatnější hodnotou než rodinné vazby a jejich “klan“ stalo pohodlí, spotřeba, zábava, možnost nebýt za nic a nikoho zodpovědný. O tom by měli hovořit ti, kdo tvrdí, že mají na srdci budoucnost svojí (tedy i naší) vlasti, budoucnost národa a jde jim o zachování tradic. Gayové ani lesby nemohou za pokles porodnosti na hrůznou úroveň 1,5 dítěte na jednu ženu v plodném věku. Za to může 96 procent ostatních, kterým se povětšinou prostě nechce mít děti buď vůbec, nebo tak jedno. To je opravdové téma současnosti.
S tím kůrovcem je to podobné. Opravdu nemám ponětí o tom, zda je lepší kácet nebo nekácet a naopak od stovek křiklounů na obou stranách barikády se necítím natolik fundovaný, abych se k tomu vyjadřoval. Jako ekonom ale vím, že pokud budeme pokračovat v podpoře tak zvaných obnovitelných zdrojů způsobem, jakým byly podporovány fotovoltaické elektrárny, tak si uřízneme hospodářskou větev pod vlastním zadkem. Dám na jednu stranu vah možnost, že se vedení Šumavského parku mýlí a vykácí zbytečně několik tisíc stromů. Dobře, to je smutné, asi to způsobí škody na flóře i fauně, ale jsem přesvědčen, že to neznamená proměnu Šumavy na smetiště nebo stoku. Na stranu druhou dávám fakt, že vkládáme i nadále miliardy korun do projektů tak zvaných alternativních či obnovitelných zdrojů, přičemž je prokázáno, že v případě většiny těchto způsobů produkce energie je vliv na životní prostředí obdobně devastující, jako u způsobů tradičních. Tedy miliardami podporujeme něco, co nefunguje. Výsledkem je drahá energie, zbytečné výdaje každé rodiny a každého podniku v této zemi, snižování životní úrovně a pokles konkurenční schopnosti na mezinárodním trhu. Proti tomuto faktu je kácení na Šumavě tématem pro ryzí odborníky, neboť odborné věci by měli posuzovat právě odborníci.
My ostatní bychom měli diskutovat o tom, proč máme málo dětí a jestli opravdu chceme dávat na podporu obnovitelných zdrojů pět, deset nebo třeba padesát procent z toho, co zaplatíme za elektřinu.
