Nepůjčujte si na Vánoce, milé děti

Server iDnes zjistil, kde si půjčit nejlevněji na Vánoce (zde). Správné by ale bylo říci, že na dárky si nelze půjčit „levně“. To je lepší nadělit si pod stromeček úsměv a přání (nejlépe i předsevzetí), aby příště bylo lépe.

Teď to rozjedeme. Zajdeme do banky. Půjčíme si. A pak hurá na nákupy...iDnes

V této zemi, kde Vánoce jsou časem lačného trhání balicího papíru, je hlásání střídmosti házení hrachu na zeď. Stejně si to všichni nenechají ujít – i kdyby to mělo stát majlant. Ale protože moc dobře vím, jak to končí (v poradně pro zoufale zadlužené a u soudů), podniknu alespoň pokus. Pokud i jen trochu přemýšlíte o tom navštívit banku a půjčit si dvacet nebo třicet tisíc na Ježíška, přivažte se k radiátoru a zůstaňte doma. Z finančního hlediska je to sebevražda, nebo alespoň pokus.

I když byste spláceli „jenom“ 1800 korun příštích dvanáct měsíců, oč lepší bude nedělat teď nic a v dalším roce si tyto peníze pěkně ukládat – za rok je pak můžete utratit s čistým svědomím a jistotou, že to je určitě bez nervů a hlavně bezpečnější. Anarchisticky založení jedinci se navíc mohou hřát vědomím, že nepřispěli ke zbohatnutí mezinárodního kapitálu a finančních dravců všeho typu a odrůd. I toto poměrně absurdní zdůvodnění je dobré, když vám pomůže odolat svodům úvěru.

Ono to vypadá celkem pěkně, když v novinách napíší, že „za dvacet tisíc zaplatíte jenom dva tisíce navíc“. Působí to výhodně? Asi ano. Ale finanční matematika počítající s riziky je trochu jiná – nejde jenom o ty dva tisíce, ale o potenciální problém, když „se něco stane“. Zpoždění ve splátkách, třeba kvůli tomu, že váš zaměstnavatel na tom nebude dobře a opozdí se mzdy, nebo kvůli výpovědi a ztrátě zaměstnáni (nedej bože), kvůli delší nemoci (těch důvodů mohou být desítky), už jenom samotné zpoždění je většinou celkem drahé. V mnoha případech si banky účtují za upozornění o zpoždění splátky například 500 korun. Když nebudete schopni zaplatit dejme tomu tři měsíce, je zde nebezpečí dramatického růstu nákladů, protože banka může podniknout další právní kroky a ty pravdu něco stojí. A tak dále.

Omlouvám se těm, kdo si nyní říkají, že to přece každý ví. Neví, nebo nechce vědět. Denně se ve své praxi setkávám s lidmi, kteří „to věděli“, ale nedbali a nyní jsou v prakticky neřešitelné situaci, ze které by je dostalo leda tak umění velkého Houdiniho.

Kdo by se nechystal do banky, ale k nějaké jiné společnosti – dejme tomu k nebankovnímu půjčovateli, ten by se měl k radiátoru přivázat raději za obě ruce.

Ale trochu vážněji. I když to v reklamách nikdo neříká a v novinách se to málo opakuje, podstatným parametrem jakéhokoliv zadlužení je riziko defaultu, tedy neschopnosti splácet. I když samotná půjčka nemusí být „drahá“, toto riziko existuje, i kdyby byl úrok nula. Když si někdo jde půjčit, zvláště když si jde půjčit na spotřebu, měl by možná více než úrok sledovat právě to, zda si je absolutně jist schopností splatit tyto peníze. A v případě i jenom minimální pochybnosti je určitě lepší dát si pod stromeček onen úsměv a přání, aby příště bylo lépe.