Kroupy nic nepopírají. Ani ledové

Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.

Naprosto nic.

Jediné, co z toho lze vyvozovat, to je prostý fakt, že něco není tak úplně v pořádku a že se dějí věci, které by se dít neměly. Nebo přesněji: Které se v nejbližší minulosti neděly a které jsou pro člověka jako živočišný druh, jenž vytvořil složitou a velmi sofistikovanou civilizaci, poměrně rizikové.

Pokud někdo vyvozuje ze skutečnosti, že v srpnu musely vyjet v Německu k odklízení ledových krup sněžné pluhy a další technika, argument proti existenci klimatického problému a oteplování, pak je, neodpustím si to, poněkud duševně chabý. Samozřejmě za prvé nelze z ojedinělého incidentu vyvozovat trend. Když někdo přežije skok z patnáctého patra, také to neznamená, že se dá bezpečně skákat z patnáctého patra. Pak je tu ještě to za druhé. Důležitější. Extrémní množství ledových krup v létě je totiž naopak potvrzení toho, že dochází k nějakým změnám a že ty změny nejsou zrovna to, po čem bychom měli toužit. Jestli ty změny jsou oteplování nebo ochlazování, jestli jsou vyvolané lidskou činnosti či nikoliv, to už je věc do debaty (pokud možno odborné). Každopádně jsou rizikové.

Pokud se podíváme do historie, tak relativně výrazné změny klimatu, které se během její zaznamenané části odehrály, byly vždy velmi náročnou, složitou a především nákladnou zkouškou „trvanlivosti“ civilizace. Asi nejvýrazněji to platí o „malé době ledové“, kterou datujeme zhruba od roku 1310. Pro příklad. Roku 986 našeho letopočtu připlouvá Erik Rudý do Grónska a začíná jeho osídlování. Přinejmenším část ostrova je zelená a lze na něm provozovat zemědělství. Kolem roku 1150 nastává vrchol osídlení. V roce 1350 jsou západní osady již opuštěné a osadníci se stahují na jih. Kolem roku 1450 je zemědělství naprosto nemožné a zanikají poslední osady. Pokud někdo přežil, došlo ke smíšení s Inuity přicházejícími s ledem od severu. Dodnes toho v Grónsku moc nevypěstujete.

Ve stejných letech v kontinentální Evropě probíhají bouřlivé výkyvy počasí, přicházejí roky „bez léta“, dlouhé roky extrémně deštivé a také dlouhá období mimořádně suchá. Kromě „černé smrti“ a dalších ran kosí Evropu hladomory. Jako „Velký hladomor“ jsou označovány roky 1315 až 1317 a místně až 1322. Hlavním rysem doby však nebyla zima nebo vlhko. To skutečně ničivé byla nestálost počasí, které přinášelo v podstatě v každém desetiletí nějaké extrémy. Konec konců je dobré vědět, že když s láskou a úctou vzpomínáme na Karla IV. a právem si myslíme, že za jeho panování patřilo České království k nejbohatším částem kontinentu, nemalou zásluhu na tom měla i okolnost, že právě náš region byl po několik desetiletí podobných výkyvů ušetřen a mohl se rozvíjet bez ničivých zásahů.

Že se nic podobného nemůže naší moderní a vědecké civilizaci stát? To je asi pravda, v takových rozměrech nemůže. Ale dobře to ukazuje podstatu problému.

Ponechám stranou snahu zasáhnout do vývoje klimatu změnou chování člověka, snižováním emisí a podobně. Osobně si o možnosti změnit vývoj myslím svoje, avšak ve skutečnosti je každý pokles dopadů lidské činnosti na naše okolí dobrý. Když kvůli ničemu jinému, tak i jen pro aktuální zdraví každého z nás a naši možnost pobývat v nějaké alespoň částečně zachované přírodě. Ale to není jádro věci. Soustřeďme se na fakta a na to, co opravdu probíhá. A to je, přes skutečnost, že o tom víme velmi málo a že asi nejsme schopni nahlédnout nijak hluboko pod povrch problému, naprosto zjevné směřování k něčemu, co bychom mohli nazvat „klimatický extrémismus“. A skutečně to myslím jako označení reálných dějů, nikoliv nějaké poblázněné ideologie.

Pomůže s tímto problémem ono trochu hloupé zaměňování klimatu za počasí a opačně? Pomůže s tím nějak, když jedni ve třech týdnech horka vidí důkaz oteplování a druzí v kroupech v létě důkaz neoteplování?

Úkol, který před vyspělými státy a celou civilizací stojí, je daleko vážnější. Je naprosto zjevné, a diskutovat o tom nemá smysl, že směřujeme k období mimořádně nespolehlivého počasí, které velmi tvrdě prověří naši schopnost přizpůsobit se a řešit kreativně problémy. Místo toho, abychom diskutovali o možnostech vytváření robustnějších systémů, které budou schopny takovým změnám odolat, vedeme kulturní válku, která ještě ke všemu občas stojí na zaměňování pojmů a naprostých nesmyslech.

Zatím (to je důležité slovo) se „klimatický extrémismus“ projevuje relativně ojediněle. Samozřejmě sdělovací prostředky nás těmi případy zahlcují až přehlcují, takže mediální obraz je horší než skutečnost, ale všechny relevantní statistiky ukazují: Případů různých zcela mimořádných projevů počasí stále přibývá. Pokud to bude pokračovat tímto tempem, během několika málo desetiletí budeme zažívat v podstatě neustálý extrém.

Jak říkám, opravdu nejsem klimatický alarmista. Ale jsme připraveni na situaci, že třeba takových tornád jako bylo na Hodonínsku a Břeclavsku v roce 2021 bude pět za sezónu? Jsou naše města připravena na to, že teploty přes 35 stupňů nebudou týden, ale měsíc? Nebo že na mnoha místech současně naprší čtyřnásobek obvyklého měsíčního množství během jednoho jediného týdne, jako tomu bylo v roce 2002?

To jsou otázky, které bychom měli řešit. Nikoliv nějaké škodolibé trumfování se pomocí německých krup, slovinských záplav a přímořského chladna.