Ve dvou situacích se najisto objeví zástupy investičních poradců se svými radami. Když je inflace velmi nízká a když je inflace vysoká. Jednou radí, jak „alespoň nějak zhodnotit úspory“, po druhé jak „ochránit úspory“.
Prakticky vždycky v tom hraje nějakou roli zlato. A hodně často mimořádně kladnou.
Ostatně zlato má jakýsi až spektakulární vliv na lidskou psychiku. Stačí se kouknout na Poklad na Sierra Madre. Nebo na oblibu moderních pohádek pro dospělé o zlatém rublu nebo o tom, jak se svět již brzy (za můj život to mělo nastat minimálně dvacetkrát) odkloní od papírových měn s nuceným oběhem a vrátí se k penězům podloženým starým dobrým žlutým kovem.
Každopádně nabídkami na koupi investičního zlata se nyní internet jenom hemží, možná by tedy bylo dobré se podívat, nakolik to má hlavu a nakolik to má dokonce i patu.
Takže klady.
Faktem je, že americké i evropské bankovní systémy zažívají zase jednou těžké časy. Což je obvykle doba, kdy se zlatu daří. Tím je myšleno, kdy jde zlato „nahoru“, čili zdražuje.
Podobně i inflace nevypadá, že by odezněla mávnutím proutku a nějakou dobu tady s námi asi zůstane. Takže to je druhý kladný bod, protože vysoká inflace skutečně bývá obdobím, kdy zájem o investice do zlata roste.
Tak a tím jsme klady v principu vyčerpali.
Zápory.
Nejprve jeden takový okamžitý.
Informace, že je zlato teď právě skutečně vysoko a drahé, je dobrá zpráva pro ty, kdo už nějaké to investiční zlato doma (nebo prostě někde) mají. Ti, kdo by si ho rádi teď zrovna koupili, tak trochu zameškali dobu. To měli udělat před půl rokem.
Námitka obecná, i když občas zapomínaná. Zlato nenese úrok, obvykle naopak generuje jeho držení náklady (ať již na bezpečnostní schránku někde v bance nebo platbu zprostředkovateli). Vynechat nelze ani to, že samo obchodování se zlatem není zase tak levné. Takže růst ceny takový, aby „přepral“ inflaci, musí být nejen alespoň stejný jako ta inflace, ale navíc ještě dostatečný na pokrytí nákladů držení zlata. A navíc: Pozor na kurz. Sílící koruna také nepomáhá.
A teď dvě fundamentální zpochybnění zlaté rodinné rezervy.
Zlato je volatilita sama. Hýbe se jako vyplašená zmije. Takže pokud nenastane očekávaná krize bankovního sektoru následovaná hospodářskou recesí, ale naopak přijde oživení a ekonomický růst (což není moc pravděpodobné, ale určitě to nelze vyloučit), tak nastane naopak odliv investic ze zlata, protože investoři se obrátí k výnosnějším a zajímavějším možnostem. A pak budou drobní investoři ti, kdo to celé zaplatí (jako obvykle).
Druhé zpochybnění bychom také zařadili mezi fundamentální argumenty. Naprosto bych někomu, kdo má tolik peněz, že je schopen skutečně investovat, neradil, aby ve svém mixu nějaké to zlato neměl. Je to taková pěkná jistota. Ale proboha: Hlavně té aktuální reklamní vlně nepodléhejte vy, kdo si něco odkládáte na horší časy z běžného příjmu. Ve skutečnosti totiž platí, že pokud zlato nad inflací vyhrává, tak to držení musí být dlouho a dlouhodobé.
Ukážeme si to na grafech.
Na tom prvním je vývoj ceny zlata v posledních dvanácti měsících. Je to v dolarech a stupnice je na pravé straně grafu. Cena je (celkem) těsně pod hranicí 2000 dolarů za troyskou unci (což je malinko přes 31 gramů). To zní krásně, protože je to skutečně rekordní suma (v rámci oněch dvanácti měsíců, jinak nikoliv, už bylo i výše). Jenže když se podíváme na to, kolik vydělal investor, který zlato koupil přesně před rokem, tak uvidíme, že nevydělal naprosto nic a reálně prodělal.
Jak to?
Protože přesně před rokem koupil onu unci za sumu jen o zhruba (v průběhu každého dne se to mění) 35 dolarů nižší. Takže i kdyby nyní prodával na samotné hranici 2000 dolarů, zdaleka mu výnos (a to nepočítáme náklady na transakce, které u zlata nejsou zrovna malé) nepokryje ani dolarovou inflaci. A u investora, který vychází z korun a na konci potřebuje zase koruny, by tato roční investice znamenala vlastně „prodělat kalhoty“. Protože kurz by mu nepomohl, naopak.
Musel by svůj úspěch poměřovat za prvé korunovou (a ne dolarovou) inflací, takže zhruba 17 procenty a nikoliv 6 procenty. Navíc by proti němu hrála i o zhruba 90 haléřů posílená koruna. Prostě všechno špatně. Kdybychom si za měřítko vzali šest měsíců, dostaneme výsledek diametrálně jiný, ale to je právě ten problém. Ono se to možná tak nezdá, ale volatilita ceny zlata je ohromná.
Na to vám investiční poradce řekne, že nedoporučuje spekulovat, tedy hrát na rychlé nákupy a prodeje. Že doporučuje zlato držet dlouhodobě jako protiinflační pojistku.
Na to tady máme další graf. Ten ukazuje vývoj ceny v dolarech od začátku sedmdesátých let.
I když tam najdeme mnoho období, během kterých se dalo na zlatu krásně vydělat, ve skutečnosti to tak veselé není. Například při desetileté investici (nákup v březnu 2013) platí něco podobného jako u výše popsaného ročního uložení. Zlato prohrává s inflací jak měřeno přes dolar, tak i ještě podstatněji měřeno korunou a znovu platí, že kurz nepomůže – naopak.
Ve skutečnosti je to zhruba tak, že prvním (dlouhým) termínem, u kterého by se dalo mluvit alespoň o dorovnání inflace (zase: bez započtení nákladů), by z aktuálního pohledu bylo zhruba patnáct let.
Prostě mít v portfoliu zlato jako investiční kotvu, to smysl má. Ještě má také logiku ukládat nějaké peníze do zlata v případě, že máte dost času a nehrozí, že někdy v bližší době budete potřebovat hotovost (protože jak vidíme, zlato je volatilní a nelze čekat, že bude zhodnocení nabízet v každém okamžiku průběhu investice).
Ale investovat do zlata jako formy „šetřím si na auto, které chci za rok“ je absurdní nápad a naprostý omyl. Skutečně si pořádně rozmyslete investiční doporučení, které na vás "vybafnou" někde na internetu.
