Dovoz inflace je akt zoufalství

Nakupujeme eura za čerstvě vytištěné koruny. Tedy dovážíme inflaci. To je v kostce rozhodnutí České národní banky intervenovat proti kurzu domácí měny a srazit ho níže. Vypadá to jako chytrý plán. Ve skutečnosti jde o akt zoufalství.

Dovoz inflace má zabránit deflační spirále, kdy nízká domácí poptávka vede k poklesu produkce, to zase k růstu nezaměstnanosti, tím klesají příjmy, což snižuje domácí poptávku. To se odrazí v poklesu produkce a v růstu nezaměstnanosti. Nižší příjmy a nejistota na pracovním trhu nutí lidi neutrácet (někteří nemají z čeho, jiní raději šetří na horší časy), takže klesá poptávka. Podniky sotva přežívají a propouští, roste nezaměstnanost… Tak to je deflační spirála. Deflace je opak inflace, tedy pokles spotřebitelských cen a růst směnné hodnoty peněz. V celém tom bludném kruhu, který je popsán výše, je totiž jednou z důležitých součástí pokles cen vyvolaný nízkou poptávkou.

Deflace je opravdu problém. Velký problém. Řada nepříliš vzdělaných lidí nebo hloupých lidí na různých místech odsuzuje šmahem krok národní banky jako nevzdělaný a hloupý. Tak to není. Jako to často bývá, věci jsou daleko složitější.

Nemám pocit, že by Bankovní rada (složená nesporně ze špičkových odborníků), intervenovala proti koruně s nějakou vášní nebo zalíbením. Jde o pokus dovézt do země inflaci – importy zdraží. To platí jak pro občany, tak pro podniky. Protože jsme ale čistý exportér a to dosti značný, celkově by to mělo (v delším výhledu) pro firmy znamenat růst příjmů. Čili – vzroste cenová hladina, vývozní firmy budou mít vyšší zisky nebo mohou kurzový efekt využít ke zlevnění na zahraničních trzích a k růstu objemu prodejů. Dovoz inflace zastaví směřování země k deflaci a k deflační spirále. Lidé usoudí, že ceny již klesat nebudou a začnou nakupovat. Tím nastartují hospodářský růst. Alespoň v to ČNB doufá. A skoro bych si tipnul, že někteří členové Bankovní rady se za to i modlí.

Jsem přesvědčen, že hlavní motivací guvernéra Miroslava Singera a jeho týmu byl pocit, že prostě musí něco udělat, učinit nějaký krok, který změní směřování země a přemýšlení lidí. Ono je to tak: česká ekonomika je především nějakých 10,5 milionu mozků, když odečteme nezletilé, kojence, vězně a podobně, tak dejme tomu 8 a něco milionu mozků vykonávajících ekonomická rozhodnutí. Současná stagnace a kolísání ekonomiky mezi čertem a ďáblem je způsobena těmito ekonomickými rozhodnutími. Lidé totiž nevěří svojí zemí, vývoji v ní, nevěří v obrat, nechtějí nakupovat, mají hodně blbou náladu a hromadí proto peníze (ti, kteří nějaké mají). Ostatně po pěti letech zmaru není divu.

V podstatě s tím „nikdo nic nedělá“. Politická scéna se vzpamatovává z toho, jak „voliči rozdali karty“ a že „volby dopadly tak, jak dopadly“, dočasná vláda v demisi těžko může vyvolat v obyvatelstvu vlnu spotřebitelské euforie, nikde nejsou pozitivní signály. A národní banka již většinu svých es položila na stůl, aniž by si toho někdo všimnul. Víte třeba, že klíčové sazby ČNB jsou technicky na „nule“ – v podstatě jsou tak nízko, že již není možné je dále snížit? A máte pocit, že se to někde projevilo?

Česká národní banka sáhla po (v podstatě) poslední zbrani, kterou má k dispozici. Její použití je určitě velmi riskantní a výsledek je hodně nejistý. Ale v situaci celkového marasmu, kdy nikdo nedělá nic (nepočítaje hádky a vzájemné napadání), měla Bankovní rada celkem oprávněný pocit, že když to alespoň nezkusí, klouzání do deflační pasti bude pokračovat.

Takže až zase budete číst o tom, že ČNB udělala nevzdělané a hloupé rozhodnutí, chtějte od autora lepší nápad. Mně se také intervence proti koruně nelíbí, ale já osobně lepší nápad nemám. (Ale můžeme vyzkoušet nějaký apokalyptický model. Třeba vytisknout sto miliard speciálních korun platných dejme tomu jenom tři měsíce, které budou formou dávky přiděleny každému občanovi státu, čili deset tisíc korun na hlavu. To je taková divočina, že by se to spoustě lidí určitě moc líbilo.)