Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Vraťme se kousek v čase. V září byla inflace v české ekonomice podle metodiky Eurostatu 8,3 procenta. Říjen byl trochu více divoký, protože se reverzně projevila loňská mimořádná opatření v oblasti cen energií, což snížilo základ výpočtu a opticky to poslalo inflaci o něco výše (na těch zmíněných 9,5 % v metodice Eurostatu). I když je to naprostý paradox, tak je tvrzení, že i přes vyšší říjnové číslo inflace u nás ve skutečnosti klesala, vlastně pravdivé. Ale tak či onak, s tímto zkreslením nebo bez něj, inflace byla v každém případě oproti celé Unii a zvláště oproti eurozóně (4,3 % v září, 2,9 procenta v říjnu) podstatně vyšší.
Což nutně vzbuzuje otázku, jestli by nám s tím eurem přece jenom nebylo lépe, a tak nějak i cenově bezpečněji.
A vskutku: Kdybychom brali do úvahy jen ta jediná dvě čísla, tedy inflaci podle Eurostatu za eurozónu a za Českou republiku, tak by to tak jednoduše i mohlo vypadat.
Jenže pravda je taková, že i s eurem bychom asi měli inflaci úplně stejnou nebo tak silně podobnou, že by v tom nebyl velký rozdíl.
Číslo za eurozónu je průměr. Ve skutečnosti neexistuje příliš statistických dat, která by byla tak matoucí, jako je matoucí průměr. Pojďme nahlédnout do „střev“ toho údaje 2.9 procenta.
A tam najdeme třeba 7,8 procenta meziroční inflace na Slovensku, podobně 6,7 procenta v Chorvatsku či případně 6,6 procenta ve Slovinsku. A na druhé straně inflaci 1,8 procenta v Itálii či dokonce jednoprocentní deflaci v Nizozemsku či deflaci 1,7 procenta v Belgii. To znamená, že země s eurem mají rozpětí inflace 9,5 procentního bodu. Tomu se lidově říká rozpětí jako kondor.
Takže v euru to není. Všechny tyto země platí eurem, některé déle (všimněme si, že především ty s nízkou inflací či s deflací), jiné kratší dobu. Jenže ani pravidlo „kdo déle, ten lépe“ zdaleka neplatí. Třeba Litva a Lotyšsko, které nemají euro nekonečně dlouho, hlásí v říjnu meziroční inflaci pod třemi či těsně nad třemi procenty, tedy oproti nám velmi nízkou. Obraz tradičních zemí jako protiinflačních bašt pro změnu kazí třeba Rakousko (+4,9 procenta) či Francie (+4,5 procenta).
Musí v tom být něco jiného, co v jednotlivých zemích vytváří tyto rozdíly.
Teoreticky by to měla být předchozí fiskální expanze. To by odpovídalo kvantitativní teorii peněz.
Takže by mělo platit, že čím větší byla emise peněz v jednotlivých zemích z titulu růstu státního dluhu, tím vyšší by pak měla být inflace. Emisi peněz ovlivňuje řada faktorů, my si vybereme dva. Prvním je klíčová sazba národní banky (případně ECB), druhým schodek rozpočtu.
V eurozóně je sazba z principu věci společná a jakkoliv jsou již delší dobu příznaky poklesu inflace, ECB sazby zvýšila v červnu a znovu v září (4 procenta) s cílem dosáhnout rychlejšího vývoje. Pro zajímavost je aktuální sazba amerického FED 5,5 procenta. My máme už od července 2022 sedm procent. Což by mělo znamenat, že máme nejvíce „jestřábí“ politiku (vždyť sedm je jistě více než 4 nebo 5,5), jenže sazbu je dobré porovnávat s aktuální inflací. A tady to už vypadá trochu jinak: ČR inflace 8,3/sazba 7, stejná data euro 2,9/4 a dolar 3,7/5,5. V takovém srovnání totiž představa o tvrdém protiinflačním postupu slábne. Hodně zjednodušeně řečeno (vliv má totiž řada dalších věcí): Pokud bychom chtěli postupovat podobně jako ECB a FED, sazba by musela být někde na úrovni 9,5 procenta. Nicméně zmíněné rozpětí inflace uvnitř eurozóny ukazuje, že specifika jednotlivých zemí si „jestřábí“ politiku ohýbají ku obrazu svému. (Mimochodem: I uvnitř USA jsou značné rozdíly ve vývoji inflace mezi jednotlivými státy, jakkoliv to může vypadat divně.)
Že by tedy vysvětlení přinesly schodky rozpočtů? Ani ty nedávají úplné vysvětlení. Podívejme na data. Třeba Itálie staví věc trochu na hlavu. V letech 2020 až 2022 dosáhl vládní deficit neuvěřitelných 26,8 procenta HDP, což je s přehledem nejvyšší údaj za eurozónu. A přesto je inflace aktuálně jen 1,8 procenta, tedy dost hluboko pod průměrem eurozóny. Když se podíváme na premianta Belgii, vidíme souhrnný deficit 13,7 procenta HDP a u Nizozemska s jednoprocentní deflací dokonce pouhých 9 procent HDP. To je v pořádku, to odpovídá představě, jaký vztah by měl existovat, ale jak mohla Itálie dosáhnout tak nízkého výsledku s tak obřím deficitem? Protože když si vedle postavíme Slovensko s nejvyšší inflací v eurozóně (7,8), tak souhrnný deficit byl 13 procent HDP. Ještě hůře to „odnesli“ spořiví Chorvati s deficitem 9,5 procenta HDP, ale s inflací 6,7 procenta.
Samozřejmě nějaké racionální vysvětlení existuje a dokonce i ta kvantitativní teorie peněz platí, jakkoliv v krátkých časových úsecích nikoliv vždy evidentně. Výše jsou vybrány příklady, které ji zpochybňují, kdybychom si ale postavili vedle sebe všechny země, vztahy mezi sazbou, deficitem a inflací budou zhruba platit. Zvláště, pokud bychom do úvahy vzali ještě rychlost obratu peněz a řadu dalších vlivů. Namátkou: Itálie je charakteristická silným vztahem mezi místní produkcí a místním prodejem, který poměrně výrazně snižuje vliv prodejních řetězců. Česká ekonomika je v tomto směru pravý opak – vliv velkoprodukcí i řetězců je až mimořádně vysoký, což snižuje tlak trhu na ceny zvláště potravin, ale i řady dalších produktů.
Co z toho plyne pro základní otázku, zda bychom s eurem měli nižší inflaci? Neměli, a pokud, tak jen málo. V delším výhledu bychom možná měli šanci na její rychlejší pokles, ale i to je diskutabilní – uvidíme, jak se věc bude vyvíjet na Slovensku, pro které je aktuální politika ECB příliš volná (zatímco v deflační Belgii by jistě ocenili sazby nižší).
Tak či onak: Naše situace v inflaci je jistě specifická, už jen proto, že v rámci Evropské unie patříme k menšině s vlastní měnou, ale o mnoho lépe bychom na tom určitě nebyli. Co je ale zajímavé, to je ojedinělý experiment uvnitř eurozóny, který nyní můžeme s nemalým napětím sledovat. Obrovská rozpětí schodků vládních financí v posledních letech a mimořádná rozpětí ve vývoji inflace v jednotlivých zemích nutně musí vytvářet nerovnováhy – pokud je euro dokáže zvládnout, tak to už nebude maturita, jako v době dluhové krize (Řecko, Irsko a další), ale rovnou doktorát.
Luboš Smrčka
Skutečný problém tří těles
Každý, kdo trochu sleduje čínskou ekonomiku, musí ta tři období naprosto jasně vidět. První začíná roku 1978, druhé je zjevné mezi lety 2005 až 2012. A to třetí trvá dosud.
Luboš Smrčka
Státní finance nezachrání zázrak, ekonomické zázraky totiž neexistují
Tisíce nových dětí díky prudce zvýšené porodnosti, znovu zavedená elektronická evidence tržeb, mimořádná daň z mimořádných výnosů, sektorová daň, lithium... Velmi dílčí seznam zázraků, které měly nebo mají zachránit státní finance.
Luboš Smrčka
U Pekingu se bojuje o Pensylvánii
Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Další články autora |
Novinky na iDNES Premium: Každý den rozdáváme bazény za 100 tisíc Kč
Léto je v plném proudu, teploty pravidelně stoupají nad 30 stupňů a schladit se ve vodě je jistě...
Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“
Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...
IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě
Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...
Sto tun obilí za hodinu. Na Hané mají výjimečný kombajn, jeden z patnácti na světě
Až sto tun obilí dokáže za hodinu sklidit nový kombajn CR11 firmy New Holland, který vyjel do...
VIDEO: Kapitán výletní lodi v Řecku spláchl vlnou turisty na pláži. Vyšetřují ho
Nevyžádané dobrodružství na jinak poklidné dovolené zažili v sobotu turisté na pláži Agios Stefanos...
Zahájení na lodích a v kapkách deště. Olympiádu zažehli Riner a Pérecová
Zahájení, které nemá obdoby. Poprvé v historii se slavnostní ceremoniál přesunul mimo stadion....
Rozvojové země se topí v rekordních dluzích, odnášejí to nejchudší, říká studie
Většina států po celém světě dlouhodobě bojuje s vysokými dluhy. V případě rozvojových států ale...
Pověst jejich zmrzliny překročila hranice. Vsadili na řemeslnou výrobu
Za tři dekády se z malé cukrárny na konci světa stalo zmrzlinářské impérium Adria Gold. Vyrábí...
Prsty už slábnou, hlásí Petr Janda. Na pódiu chce ale zůstat až do konce
Letošní červencová party na zahradě Petra Jandy se nesla v havajském duchu. A její nejzářivější...
Prodej bytu 2+1s lodžií v ul. Družstevní, Kolín
Družstevní, Kolín - Kolín II
3 490 000 Kč
- Počet článků 364
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1383x