Opravdové rozhodnutí

 Rozhodujeme se o malých věcech ale také i o těch velkých zásadních. Volíme, jakým směrem se bude náš život ubírat. Otázkou je, zdali jsou naše rozhodnutí ta správná. Jak to poznáme? Velmi jednoduše. Stačí se podívat kolem sebe. 

Jsem Váha.  Tím, že jsem Váha, jsou některé věci dané. Ne na 100 procent, protože je to spíš dispozice k něčemu. K něčemu, co buď to rozvineme a nebo taky ne. A možná rozvineme něco úplně jiného. Mám bratra. Je to mé identické dvojče. Tím pádem je taky váha. A téměř stejná. A přece jen je v něčem úplně jiný, Protože roste to, na co zaměřujeme pozornost. A v mnoha věcech zaměřujeme pozornost každý na něco jiného. Něco jiného nás ovlivňuje. Něco jiného ovlivňuje naše myšlení.  A tak je každý život jiný. Každý má jiné výsledky. A je to tak v pořádku. Každý člověk je totiž originál. Naprosto ve všem. Stačí se podívat přece na otisky.

Zpátky k váhám. Znamení vah má některá specifika. Už samotný symbol nám něco napovídá.   Ukazuje, že váhy se snaží vše vyvažovat. Mají cit pro rovnováhu a dovedou vidět pravdu takovou jaká je.  Bez emocionálního zatížení. Znamená to ale také, že váhy váhají. Mnohdy se nedokáží rozhodnout. A to může být problém. Někdy totiž váhají tak dlouho, že už není co řešit. Svou příležitost prováhaly.   A jelikož jsme každý originál, není to pouze záležitost vah. Je to problém všech, kteří své příležitosti promarňují. Ale to už je téma na příště.

Rozhodujeme se neustále. Rozhodujeme se o malých věcech ale také i o těch velkých zásadních. Takových, které výrazně ovlivňují náš život, naši budoucnost. Volíme, jakým směrem se bude náš život ubírat. Otázkou je, zdali jsou naše rozhodnutí ta správná. Jak to poznáme? Velmi jednoduše. Stačí se podívat kolem sebe. Stačí se zastavit a pozorovat svět, ve kterém žijeme. Jak jsme sami se sebou spokojeni. Jaké máme výsledky. Libí se nám jak žijeme anebo nelíbí. Máme dobré vztahy nebo nemáme. Jsme spokojeni se svou prací nebo nejsme?

Každý si na to musí odpovědět sám.

To jaký žijeme život a jak jsme s ním spokojení je výsledek našeho rozhodování v minulosti. Je to vysvědčení za naše rozhodování. Pak je velmi lehké si odpovědět, jestli se rozhodujeme správně.

A tak mnozí z nás, když ve slabých chvílích potlačí ego, si připustí, že realita ve které žijí není taková, jakou by chtěli zažívat. Pak si možná uvědomí, že jejich rozhodování bylo se spoustou chyb. A začnou přemýšlet o tom, že by asi měli něco změnit. Že by se měli začít rozhodovat jinak. A to je přesně ten moment kdy se láme chleba. Kdy sice víme, že to co žijeme není to co bychom chtěli ale zároveň tušíme, že začít dělat věci jinak znamená sebrat odvahu a zvednou zadek z gauče. A začít dělat něco navíc. Překročit zónu pohodlnosti. Přiznat si pravdu, i když to sakra může bolet. Těch, kteří nakonec seberou odvahu ke změně je menšina. Ostatní to vzdají. Vystoupit z komfortní zóny se jim prostě nechce.

Pak se žádná změna se nekoná.

 A ti kteří se rozhodli, také ještě nemají vyhráno. Protože většina z nich nakonec odpadne. Chtěli by něco změnit, rozhodnou se, že to zkusí dělat jinak  ale nakonec to vzdají. Dostanou se do fáze pochybností a obav a ty je nakonec převálcují. Čím myslíte, že to je?  Je to tím, že tak trochu přemýšleli jako váhy.

Je to tím, jaké bylo jejich rozhodnutí. Jejich rozhodnutí bylo to zkusit. Ne doopravdy dělat to pro co se rozhodli. Ono totiž něco zkusit a opravdu se pro něco rozhodnout je obrovský rozdíl. Opravdové rozhodnutí si nenechává zadní vrátka. Nebojí se riskovat. Nedrží se malých jistot, protože pochopí, že to jsou okovy. Opravdové rozhodnutí zamyká dveře a zahazuje klíč. A má víru, že vždy bude mít možnost volby jak si vytvářet svou vlastní realitu.