Sport a politika: Jedno fotbalové ohlédnutí

Letošní 5. prosinec byl významný nejen pro Omera Atziliho, ale svým způsobem i pro izraelský klubový fotbal. Co se ten den stalo? O tom a o širších souvislostech pojednává tento článek.

Omer Atzili je izraelský fotbalista hrající obvykle na pozici ofenzivní nebo křídelní zálohy. Je prvním izraelským Židem, který kdy hrál v arabském světě – i to je důsledek Abrahamovských dohod uzavřených v tomto případě mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty. Atzili podepsal letos v červnu smlouvu s klubem Al Ain Abú Zabí působícím v nejvyšší soutěži UAE Pro League. Není prvním Izraelcem, který v Emirátech hraje nebo hrál, kromě něj to byl Dia Saba (v sezoně 2020-2022 působil jako první fotbalista Izraele v Emirátech v klubu Al Nasr Dubaj) a v dubajském klubu Al Ahli patří na soupisku Munas Dabbur; oba jsou ale příslušníky komunity izraelských Arabů.

Jméno Omer Atzili si možná někteří skalní fandové připomenou, pakliže uvedu evropskou Ligu mistrů, ročník 2022/2023 a zápas ve skupině A mezi Maccabi Haifa, kde tehdy Atzili působil, a slavným turínským Juventusem. 11. října 2022 se podařil Atzlimu skvělý kousek: dvakrát úspěšně nasměroval míč do sítě hostů umístil, a protože Stará dáma se tenkrát na gólovou odpověď nezmohla, zvítězilo haifské Maccabi senzačně 2:0. Ze skupiny sice nepostoupilo, ale pocit to byl skvostný.

Mezitím Atzili vyměnil evropskou Champions League za asijskou a v úterý 5. prosince v ní měl svoji premiéru. A jak naznačeno v úvodu, nejen on. V této asijské soutěži se izraelský fotbalista opět objevil (a navíc skóroval) po více než půl století! Naposledy účinkoval v asijské Lize mistrů někdo z Izraele v březnu 1971, jak si připomeneme níže.

Jako soupeře měl Al Ain ve skupině saúdský Al Feiha Al Mamaah, Pachtakor Taškent z Uzbekistánu a turkmenský Ahal Änew hrající v hlavním městě Ašchabadu. Atzili byl povolán až do posledního zápasu proti Ahalu na jeho hřišti, kde díky druhé penaltě přispěl k výhře svého klubu 2:1. Al Ain skupinu vyhrál a postoupil do vyřazovací části soutěže.

NAPOSLEDY V ROCE 1971

Asijská Champions League vznikla v roce 1967. Premiérový ročník vyhrál izraelský klub Hapoel Tel Aviv, druhý, konaný o rok později, jeho městský rival Maccabi Tel Aviv. Byla jen otázka času, kdy se ze strany arabských klubů projeví důsledky fanatické antiizraelské nenávisti a nastanou problémy.

Stalo se v roce 1970. Soutěž vyhrál íránský klub Esteghlala Teherán, když ve finále porazil Hapoel Tel Aviv 2:1. Izraelský celek postoupil po vítězství ve skupině ze semifinále bez boje, protože se objevil první arabský bojkot: libanonský klub Hamenetmen Bejrút odmítl proti Izraelcům nastoupit. Dlužno dodat, že nebyl z turnaje vyloučen, ale mohl hrát v zápase o třetí místo, v němž byl úspěšný.

Ještě závažnější situace nastala v roce 1971, která později vyústila v přerušení asijské Ligy mistrů na dlouhých 14 let. Soutěž se hrála v thajském Bangkoku, Izrael zastupoval klub Maccabi Tel Aviv. Z předkola postoupil do základní skupiny, kterou vyhrál. Jeho soupeři byli hráči domácího Bangkok Bank, indický policejní fotbalový tým Punjabi Police z Džalandharu – a také irácký celek Aliyat Al Šorta z Bagdádu. Iráčané odmítli nastoupit proti Maccabi jak v základní skupině, tak ve finále, kam se oba celky probojovaly. Protiizraelští fanatici se raději připravili o možnost vyhrát prestižní kontinentální ligu, než aby svedli čestný sportovní zápas na fotbalovém trávníku. Maccabi tedy vyhrálo kontumačně. V období, kdy Izraelci účinkovali v asijské Lize mistrů (1967 – 1971) získali třikrát prvenství a jednou druhé místo.

V roce 1972 měl hostit pátý ročník asijské Ligy mistrů íránský Teherán. Měl, ale nehostil. Ještě před začátkem soutěže odmítly dát dva arabské kluby, Al Qadsia Kuwait City a libanonský Racing Bejrút, garanci, že pokud budou jejich soupeři Izraelci, jmenovitě tehdejší úřadující mistr ligy Maccabi Netanya, k zápasům nastoupí. Následně je Asijská fotbalová konfederace vyloučila z Ligy mistrů a když z finančních důvodů odstoupil i Hongkong, byl celý ročník 1972 zrušen. A protože arabské země odmítaly i nadále s Izraelci soutěžit, byla Liga mistrů přerušena i v dalších sezonách a obnovena až v roce 1985. Mezitím se arabským státům podařilo Izrael v roce 1974 z Asijské fotbalové konfederace nadobro vyloučit - a to je důvod, proč izraelské kluby i národní reprezentaci nacházíme od 90. let jako řádného člena UEFA, tedy jako nedílnou součást evropské kopané. Uvádím to i proto, že se v internetových diskusích čas od času objeví ne vždy příjemně formulované poznámky, proč Izrael jako asijská země figuruje ve fotbale v Evropě. Dovolím si upozornit na pláč na špatném hrobě: na to se musíte zeptat Arabů v Asii.

Má-li být toto ohlédnutí úplné, pak jenom připomenu, že naposledy Izraelci hráli a skórovali v asijské Lize mistrů 31. března 1971. Bylo to v Bangkoku v semifinálovém zápase proti jihokorejskému armádnímu klubu ROK Army. Maccabi vyhrálo 2:0, oba góly vsítil Šlomo Gerbi. A pak, po dlouhých 52 letech, až nyní. 5. prosince 2023 v Turkmenistánu. Specifickým pokračovatelem této dávno zapomenuté tradice je Omer Atzili hrající v dresu emirátského klub Al Ain. Kdo by si to byl v roce 1971 pomyslel...