Reakce na článek P. Hanniga z 3. 11. 2023

Má nadpis Bere desítky let peníze ze státního rozpočtu a neví, jak vypadá česká vlajka? Já na něj reaguji zde proto, že mám do 27. 4. 2024 zakázán přístup do všech diskusí na portálu iDNES.

Považuji za nutné úvodem uvést, že si P. Hanniga jako muzikanta upřímně vážím. Pokud jde o jeho politické postoje, stojím na poněkud jiné názorové pozici.

P. Hannig na začátku svého článku píše: „Určitě jste mnozí z vás viděli tu fotku na klopě senátorky Mirky Němcové, kde jsou převráceny barvy na jednom z nejdůležitějších státních symbolů, což je vlajka České republiky.“

Upřesněme. Jde o odznáček na klopě jejího kabátu, na němž je překřížená česká a izraelská vlajka. M. Němcová si odznáček připnula, když šla na proizraelskou manifestaci, která se konala na pražském Staroměstském náměstí ve středu 1. listopadu. P. Hannigovi vadí, že senátorka Němcová má českou vlajku, „kde je červená nahoře a bílá dole“. A celou záležitost hodnotí takto: „Spousta lidí tuto trestuhodnou věc na klopě senátorky Němcové (...) bere jako úsměvnou záležitost, já to však pokládám za hanobení státního symbolu. A nemyslím si, že se jednalo o omyl.“

Přiznám se, že mě tato slova P. Hanniga, kterého pokládám za mimořádně inteligentní osobnost, velice a nepříjemně překvapila. Na první pohled je totiž zřejmé, že nejde o žádné vědomé hanobení státního symbolu, ale spíše o technickou nehodu.

Jak k něčemu takovému mohlo dojít? Mám pro to osobní vysvětlení. Asi každý z nás by doma našel nějaké odznáčky s vlajkami ČR nebo jiných států (i když nejsme sběratelé), buď samostatné, případně ve dvojici (překřížené). Ani já nejsem výjimkou. Když jsem si je dnes prohlížel, neuniklo mi, že většina má dvojí systém uchycení – buď pomocí klasické jehly, nebo trnu s protikusem, tzv. čepičkou, která má jednoduchou ruční aretaci, což je americký patent známý jako mechanismus PIN.

Podle mého názoru skutečnost, že senátorka Němcová měla svůj odznáček vzhůru nohama (což je u naší vlajky zjevné na první pohled, na izraelskou přetočení o 180 stupňů nemá vliv) byl s největší pravděpodobností způsobem tím, že šlo o uchycení pomocí trnu a čepičky, přičemž odznáček byl upevněn ne dost pevně na to, aby se nemohl přetočit. Například jedna pražská firma umisťuje na odznáčku s českou a izraelskou vlajkou trn nikoli do středu, ale na levou vlajku (českou). Při nedbalém uchycení se pak odznáček snadno „převáží“, takže česká vlajka bude vpravo a izraelská vlevo – obě vzhůru nohama. Přesně tak to měla na klopě M. Němcová. Nevím, jestli toto je správné vysvětlení toho, o čem P. Hannig píše, ale mě se zdá jako naprosto logické a smysl dávající.

Dovozovat z toho, že M. Němcová měla vlajku (vlajky) vzhůru nohama nelze vůbec nic. Natož cokoli závažného. Dělat z toho politikum už vůbec ne. Článek P. Hanniga spíše připomíná hledání jakéhokoli klacku na psa, kterého chceme mermomocí bít.