Putinovo Rusko: Dilemata nepravoslavných křesťanů

Vyjádřit se v Rusku kriticky k jeho agresi proti Ukrajině znamená být od toho okamžiku jednou nohou v kriminále. Své o tom ví i Jurij Sipko.

O jeho případu referoval letos 26. září portál Christianity Today (ZDE).

Jurij Sipko je významným představitelem ruského menšinového, tedy nepravoslavného křesťanství. V letech 2002 až 2010 stál v čele Ruského svazu evangelikálních křesťanů – baptistů a mimoto působil jako viceprezident Světové baptistické aliance. Patří mezi nemnoho duchovních, kteří odsoudili vpád Putinova Ruska na Ukrajinu (což je mimořádně riskantní a vyžaduje nemalou dávku osobní odvahy) – a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Christianity Today k tomu uvádí, že přestože někteří sekulární aktivisté a pravoslavní kněží byli za podobné postoje uvězněni, donedávna nebyl pronásledován nikdo z komunity evangelikálních křesťanů. To už neplatí.

8. srpna obvinily úřady J. Sipka z veřejného šíření „vědomě nepravdivých informací“ o ruské armádě. Do jeho domu vnikly bezpečnostní složky a dočasně zadržely jeho syna. O týden později byl J. Sipko zařazen na seznam hledaných. Proč?

Pastor na nic nečekal a poté, co od důvěryhodných zdrojů dostal informaci, že bude čelit trestnímu stíhání opustil 5. srpna Ruskou federaci. (Zde bych dodal: nehrál si na hrdinu, ale zachoval se tak, jak velí úsudek moudrého muže.)

Pak se ozval z Německa - a nezapřel svoji ruskou poetickou duši. Serveru řekl: „Slunce svítí a já mám vše, co potřebuji. Díky Bohu nebyly žádné problémy a (ruská) policie je daleko.“ A v poetickém duchu vyjádřil také naději, že se jednoho dne splní sen Alexandra Puškina. Citoval jeden verš z jeho básně, kterou si mnozí možná pamatujeme z hodin literatury: „V hlubině sibiřských dolů“.

Těžké okovy padnou

temnice se zbortí - a svoboda

tě radostně přivítá u vchodu

a tvoji bratři vrátí ti meč

Pastor Sipko děkuji za svoji odvahu Bohu. Čerpá přitom inspiraci z Ježíšova slova zapsaného v Matoušově evangeliu: „ A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou…“ (Mt 10:28a) Protože je kazatelem Božího Slova i občanem Ruska, považuje za svoji povinnost odhalovat zločiny. Počítal s tím, že ve své zemi může být zatčen, ale trvá na své nevině. Považuje zákon, na jehož základě mohou být lidé stíháni, za „nezákonný a přijatý nezákonným režimem“. Říká, že ničení Ukrajiny je zločin. Ale nejen to. Za zločin považuje také mlčení. Myslí tím mlčení svých evangelikálních spolubratří, čímž se ovšem dotýká hodně citlivého tématu.

ZRADILI UKRAJINCE

J. Sipko je otevřený – a hodně kritický. Ti evangelikální lídři, kteří se podřídili ruským úřadům, podle něj nejenže zradili ukrajinské bratry a sestry, ale také Boží království. Jejich mlčení je ostudné.

Pravdou je, že když se vedení ruských baptistů dozvědělo o obvinění proti J. Sipkovi, vyjadřovalo se opatrnicky. Nynější předseda baptistického svazu Petr Mickevič tvrdil, že informace o případu jsou nedostačující a vyzval k modlitbám za J. Sipka. Během zmínky o „míru mezi národy“ a dalším hlásání evangelia připomněl, že během pronásledování křesťanů za císaře Nerona apoštol Petr napsal: „Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.“ (1Pt 2:17) Ještě zdrženlivější byli baptisté v Petrohradu. Po Sipkově obvinění zachvátil komunitu strach. Ve svém prohlášení uvedla, že J. Sipko mluvil pouze svým jménem a nevyjadřoval dohodnutý postoj všech baptistů. Také oni vyzvali k modlitbám, přičemž zdůraznili: „V našem hlavním poslání, k němuž jsme Pánem povoláni, nám úřady nebrání.“ (Osobní poznámka. Vzpomínám si, že v podobném duchu uvažovali nejen naši baptisté za komunistické éry. Považovali za důležité, že mohou svobodně vyznávat svoji víru a hlásat evangelium, byť i to mělo své limity, a do ideových střetů s režimem se příliš nepouštěli. V 70. a 80. letech minulého století jsem navštěvoval baptistické výroční konference v Praze a jednou mě vyděsilo pásmo mládeže, které se aktivisticky vyjadřovalo proti tehdejší chilské juntě – jasná politická úlitba určená komunistické moci, dle mého soudu zcela zbytečná.)

Abychom se ale nad ruské křesťany nepovyšovali. Christianity Today uvádí, že strach, který tamní evangelikální věřící prožívali, nebyl neoprávněný. Obvinění J. Sipka šla ruku v ruce s oficiální mediální kampaní, která byla zaměřena obecně na protestanty (tedy nepravoslavné křesťany), v níž bylo naznačeno, že jde o zahraniční agenty. Sipkova kázání byla označena jako otevřená nepřátelská propaganda, která je řízená Američany. (Co znamená takové hodnocení v současném Rusku, státu demokratickém toliko formálně, netřeba obšírně vysvětlovat - LS.)

PRO I PROTI

Christianity Today píše, že kontaktoval šest ruských evangelikálních vůdců, aby získal jejich názor na Sipkův případ; dva požádali o anonymitu. Jeden z nich je přesvědčen, že nyní začne opravdové pronásledování křesťanů (myšleno nepravoslavných – LS). „Vláda se snaží umlčet každého, kdo s ní nesouzní, J. Sipko proto projevil velkou odvahu.“ Překvapením bylo, že úřadům trvalo tak dlouho, než vznesly obvinění.

Ruské zdroje potvrdily serveru, že mediální kampaň mezitím utichla a žádné pronásledování nenásledovalo. Proti kampani se ovšem vyjádřil Vitalij Vlasenko, generální tajemník Ruské evangelikální aliance. Podle něj by novináři zapojení do kampaně měli nést odpovědnost za svá sdělení; upozornil také na platný zákon zakazující protináboženské podněcování. J. Sipkovi vyjádřil svoji solidaritu a naději, že spravedlnost zvítězí. S poukazem na to, že právo na svobodu slova je zakotvena v ruských zákonech. (Pokud to někomu připadá s ohledem na ruskou realitu jako poněkud naivní, nemýlí se – LS.) Kromě toho v březnu 2022, měsíc po zahájení ruské agrese, vydal V. Vlasenko prohlášení, v němž vyjádřil hořkost a lítost na vojenskou invazí a Ukrajině se omluvil. (A jako zázrakem nebyl stíhán – LS.) Jisté výhrady ale vůči J. Sipkovi má. Jako respektovaná duchovní osobnost uvažuje černobíle a někdy nevidí jiné barvy. V. Vlasenko není ani srozuměn s tím, že J. Sipko odešel do zahraničí. Myslí si, že církevní představitel jako on by měl v zemi zůstat a pracovat na sjednocení bratrů a sester, kteří mají odlišné názory. (Další sporný moment: kdyby J. Sipko zůstal, s velkou pravděpodobností by skončil ve vazbě – LS.)

Ještě kritičtěji se na adresu J. Sipka vyslovil Bill Yoder, bývalý americký novinář zaměřený na život církví. V Rusku žil dvě desetiletí a v roce 2021 získal tamní občanství. Podle něj je J. Sipko nevyzpytatelný muž, pro kterého je lepší, že žije na Západě. Přestože je mnoha věřícími respektován, v posledních deseti letech byl ve vedení baptistů zdrojem mnoha kontroverzí. B. Yoder tvrdí, že i když se J. Sipko chová čestně a jedná v souladu se svým přesvědčením, obvinění proti němu nejsou překvapením. Co tím myslí? „Není naší věcí přát si, aby vyhrála druhá strana a J. Sipko šel ještě dál – začal Ukrajinu otevřeně podporovat,“ uvedl a dodal: „Z teologického hlediska je na hraně loajality k autoritám.“ B. Yoder říká, že se každý den modlí za mír a usmíření s ukrajinskými věřícími. Uznává, že ruská válka je v rozporu s mezinárodním právem. Jedním dechem ale dodává něco, co mnohé pravicové křesťany šokuje. Spojené státy jsou ještě horší, protože se prostřednictvím NATO přesouvají na východ a jsou zapojeny do desítek ozbrojených konfliktů po celém světě. Kromě toho: „Konflikt je složitý a ani Ukrajina není zdaleka bez viny. Odpustit si budou muset obě strany.“ A ještě jeden Yoderův citát: „Nemyslím si, že by J. Sipko nebyl mým bratrem, ale – opustil svou církev.“ (B. Yoder není prvním americkým novinářem, který působí na Východě a má podobně „překvapivé“ názory – LS.)

Poučný vhled do vnitřku ruského evangelikálního společenství i pohled na oficiální postoj k němu přiblížil Roman Lunkin, ředitel Centra pro studium problémů náboženství a společnosti při Ústavu Evropy Ruské akademie věd. Podle něj se pastor Sipko příliš přichýlil k Západu. Staví ho do kontrastu se Sergejem Rjachovským, prezidentem Ruské unie křesťanů evangelikální víry. Oba pastoři jsou demokraté, soudí Lunkin, ale Rjachovský vydává vlastenecká prohlášení a soustavně podporuje ruský stát – podobně jako republikáni v Americe vyjadřují podporu své zemi.

R. Lunkin také tvrdí, že J. Sipko se spojil s Albertem Ratkinem, bývalým viceprezidentem ruské letniční unie (Ruský sjednocený svaz křesťanů evangelikální víry), který není vůči politice Kremlu konformní a byl z komunity vyloučen kvůli kritice nynějšího předsedy unie Sergeje Rjachovského, duchovního zastávajícího prorežimní postoje. A. Ratkin byl vyzván, aby v rámci vyšetřování J. Sipka svědčil proti němu, přičemž jako důkazy byly použity Sipkovy příspěvky na sociálních sítích. Lunkin dokonce soudí, že J. Sipko není pro úřady tak zajímavý jako A. Ratkin (proto mu nebylo zabráněno v odjezdu do zahraničí); A Ratkin je pro ně „těžší kalibr“. Má totiž významnou podporu v zahraničí a to Kreml znepokojuje - mohlo by to vést k další dehonestaci ruských evangelikálních křesťanů obecně. Pro danou chvíli bylo prý A. Ratkinovi doporučeno, aby se nevyjadřoval.

Ať tak či onak, obvinění vznesená proto J. Sipkovi jsou vážná. Andrej Širin, docent teologie v baptistickém institutu John Leland Center for Theological Studies ve virginském Arlingtonu (USA) říká, že od zformování svazu evangelikálních křesťanů – baptistů v Rusku (1944) je J. Sipko první (bývalou) hlavou tohoto společenství, která byla úřady obviněna. Třebaže se zdá, že příslušné orgány na nějaký čas obvinění odložily, aby nevyvolaly nežádoucí reakci ze strany širší ekumenické komunity. Docent Širin dodává: „Baptisté mají tendenci ohraničovat svou prorockou odpovědnost morálkou a svobodou praktikovat svou víru. Bratr Sipko rozšířil tento koncept tak, aby zahrnoval i veřejnou politiku, ale jen málo evangelikálních vůdců je ochotno ho v tom následovat.“

(Zde je patrné jedno z dilemat. Omezit se na duchovní záležitosti související s vírou, anebo se angažovat také za touto hranicí, což znamená nést kůži na trh a dostat se do konfliktu s mocí, pakliže ta si počíná v rozporu s těmi morálními principy, k nimž se evangelikální křesťané hlásí? Odpověď není jednoduchá a jeden článek na internetu by na ni nestačil – LS.)

A. Širin pohlíží na S. Rjakovského nikoli příznivě: „Bez ohledu na to, jak demokratický kdysi byl, dnes působí jako oportunista, který se snaží získat u moci (v evangelikálním společenství).

J. Sipko si je lépe než kdo jiný vědom situace evangelikálních křesťanů v Rusku, zejména pak jejich pastýřů. Je realista: „Nečekal jsem, že mě někdo veřejně podpoří. Za své činy beru plnou odpovědnost.“ Přesto se ho jeden evangelikální lídr otevřeně zastal, byť pod podmínkou, že bude uveden pod pseudoymem (Ivan Pastuchov – i to svědčí o děsivých poměrech v Rusku – LS.), aby chránil svůj sbor. „Sipko upřímně a otevřeně hodnotí situaci na Ukrajině i v Rusku,“ říká I. Pastuchov a dodáva, že „jeho případ slouží jako jasné varování – ti, kdo nebudou podporovat úřady (oficiální politiku Kremlu – LS) za to zaplatí vysokou cenu.“ Podle jeho odhadu je asi 40 procent ruských evangelikálních křesťanů proti válce. Poznamenal, že obvinění proti J. Sipkovi byla vznesena krátce po červnové vzpouře Wagnerovy skupiny v čele s Jevgenijem Prigožinem a vlastně krátce před nadcházejícími prezidentskými volbami v březnu 2024. Připravuje se půda pro hladké znovuzvolení Vladimira Putina, přičemž J. Sipko a evangelikální křesťané obecně by se podle Pastuchova mohli stát obětními beránky v případě, že by vypukly sociální nepokoje. (Osobně si nemyslím, že by někdo k takovým nepokojům, zejména ve větším měřítku, našel odvahu – LS.)

I. Pastuchov se také obrátil s prosbou na vedení křesťanských denominací na Západě. „Překročte hranice modlitby a začněte smysluplný dialog s vůdci ruské církve. Četné dlouhodobé vazby mezi Východem a Západem mizí a vyžadují naléhavou obnovu.“ V této věci s ním J. Sipko souhlasí: „Strany konfliktu nebudou schopny obnovit vztahy bez prostředníka. Mezicírkevní komunikace je životně důležitá a je potřeba trpělivost.

A trpělivost, dodává Christianity Today, bude potřebovat i samotný J. Sipko. Je klidný, v Německu je s ním jedna z jeho dcer (u ní bydlí – LS). Ale od Puškina se myšlenkově obrací k pouštním otcům z časů konce starověku. Parafrázuje Abbu Izaiáše ze Scetis: „Práce bez modlitby je otroctví a modlitba bez práce je žebrání.“ J. Sipko pokračuje v práci na poli lidských práv, často zveřejňuje příspěvky na Facebooku.

Závěrečná otázka. Vrátí se někdy J. Sipko do Ruska? Jeho odpovědí je verš z Bible, z prvního dopisu apoštola Petra: „Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva.“ (1Pt 2:11) Dodává: „Naše občanství je v nebi, tady jsme cizinci a poutníci. Jsem připraven zemřít mimo svou vlast.“