Naama Issacharová: Plamínek naděje se rozhořel

Pro někoho nuda a nezajímavé téma, pro jiného zásadní záležitost a věc principu. Řeč je samozřejmě o Naamě Issacharové, v Rusku nespravedlivě odsouzené Izraelce.

Její kauzu připomínat netřeba, psal jsem o ní tolikrát, že jsem si vykoledoval nejrůznější nelichotivá označení. Leč pro správnou věc – a úsilí o její propuštění je správná věc – musí člověk ledacos snést. Ona sama musí toho negativního snášet v ruském kriminále den co den nepoměrně více.

Nebudu zastírat, zažil jsem zklamání. To když lidé, kteří se prezentují jako velcí přátelé Izraele a na internetu se proizraelsky angažují, mají blízko k názoru, že jsem „posedlý Naamou“ (když o ní pořád dokola píšu). V takových případech si říkám, že někteří jsou na straně Izraele pouze rozumem, jiní nejen rozumem, ale i srdcem. V tom je, myslím, poněkud rozdíl.

Jsem-li „posedlý Naamou“ já, pak nelze než konstatovat, že právě tak jsou jí posedlí izraelští představitelé a především izraelská média, která o každém pohybu, který se kolem její kauzy objeví, okamžitě referují a reporty umisťují na přední místa – na mysli mám zpravodajské servery, které sleduji.

Stejně tak by se dalo říci, že česká média jsou posedlá tu Rathem, tu Válkovou, tu starostou Novotným – atd.

Objevila se námitka, proč nepíšu o lidech nespravedlivě uvězněných v ČR. Je to prosté: o nich může psát na blogu kdokoli jiný, tuzemských blogerů je dost a dost a může jich být ještě víc. Navíc tito lidé (odsouzení)  mají další možnosti. Mohou o nich psát mainstreamová i menšinová média, existují instituce, které se jejich případem mohou zabývat (spolek Šalomoun apod.).

Koho má ale v ČR Naama Issacharová, aby o jejím příběhu průběžně informoval (neboť vrhnout ji do „moře zapomnění“ je přesně to, co by si ti, kdo ji odsoudili přáli)? Odhaduji, že nás mnoho není. Je to tedy z mé strany vůči ní morální povinnost. Kdybych nebyl vnitřně stoprocentně přesvědčen, že věnovat jí čas a energii má smysl, nedělal bych to.

Nyní k tomu plamínku naděje, který se snad rozhořel. Izraelské servery upozornily ve čtvrtek 16/1 na článek v ruském Kommersantu (titulek na obr. 1), z ně=ppéhož lze vyčíst, že existuje pro Naamu určitá naděje. Informované zdroje Kommersantu na vysokých vládních místech totiž nevylučují možnost, že by jí mohla být v předvečer Putinovy návštěvy Izraele (23/1) udělena milost.

...  obr. 1/

obr. 1/Tyto zdroje zároveň říkají, že Rusko je roztrpčeno z toho, že Izrael nevyslyšel jeho žádost a nevrátil ruského občana Alexeje Burkova do jeho vlasti, ale na základě mezinárodního zatykače ho předal Spojeným státům, kde je viněn z úvěrových a kybernetických deliktů. Rusové chtěli, aby to byla „obousměrná cesta“ - Burkov do Ruska, Naama do Izraele. Navzdory tomu zdroje nevylučují, že Naamě bude udělena milost z humanitárních důvodů.

Ve středu 15/1 byla v Moskvě ministryně izraelské vlády  Gila Gamlielová, která na svém Facebooku uvedla, že požádala svého hostitele, náměstka ruského ministra zahraničí Sergeje Ivanova, aby se obrátil na prezidenta Putina s prosbou o milost pro Naamu. Podle jejího názoru nejlepší způsob, jak dostat Naamu domů, je „prostřednictvím žádosti o pozitivní humanitární gesto ze strany Moskvy jako součásti hlubokého přátelství (Izraele) s Ruskem“.

Tak uvidíme.