K odchodu R. Kielbergerové (z blogu)

Z četby článků a diskusí na blogu iDNES jsem před pár dny pochopil, že stránka autorky Radky Kielbergerové bude 23. dubna 2024 zrušena. Se vším všudy.

Vzal jsem tu informaci na vědomí a podle hesla „důvěřuj, ale prověřuj“ jsem během onoho dne několikrát na blog R. Kielbergerové zabrousil. Okamžik pravdy nastal asi pět minut před šestou večerní. Hrozba došla svého naplnění. Až jsem se velikosti toho oznámení lekl: Chyba 404. Požadovaná stránka neexistuje. A u toho emotikon vyjadřující smutek (jak jsem si našel v seznamu těchto znaků, protože jsem ze staré školy a podobné symboly nepoužívám). Nedosti na tom. Její jméno jsem nenašel ani v seznamu blogerů iDNES...

Snad nejsem jediný, kdo neví přesně, proč byl blog R. Kielbergerové na iDNES deaktivován. Byla to její volba, nebo rozhodnutí administrace? A proč právě 23. dubna? Dostala snad čas na zálohování svých materiálů, aby o ně definitivně nepřišla? Nevím.

Potkal jsem se s ní virtuálně zde a ve své době také na Blogosféře. Časem se ukázalo, že každý stojíme v mnoha oblastech na jiné názorové pozici. V tom by nebyl problém, kdyby se výměna názorů nesla v duchu ne snad vzájemného respektu, ten si pro sebe nenárokuji*/, ale elementární slušnosti. Bylo pro mě velkým zklamáním a rozčarováním, k jakým výrazovým prostředkům se ochotně uchyluje tak půvabná a inteligentní dáma, což R. Kielbergerová bezpochyby je. Byla to ovšem ona, kdo diskusi na Blogosféře, původně myšlenou jako kultivovaný prostor pro vybrané účastníky, infikovala manýry pocházejícími z té nejhorší internetové žumpy. Bohužel.

Inu, člověk se učí celý život.

*/ Chápu, že člověk, který ctí biblické učení o homosexuálním intimním styku, si v dnešním progresivistickém světě úctu ani nárokovat nemůže. Vím, o čem mluvím, zažil jsem si své i mimo blogerský prostor, k mému úžasi také od modernisticky orientovaného duchovního (!). Nová doba.

Časem přestalo být důležité – a je to výsostně můj subjektivní a privátní pohled -, o čem R. Kielbergerová píše, tedy samotná témata, ale něco jiného: koho a jak zase urazí, znectí, potupí, koho okřikne, protože nepatří do okruhu těch, s nimiž názorově souzní, koho bude dnes dehonestovat. Nesledoval jsem její vývoj zde na blogu, sám jsem měl svých starostí dost (byl jsem tak jako ona odsunut na periferii), ale neuniklo mi, že na Blogosféře postupně přerůstala administraci přes hlavu – a když už to bylo neúnosné, dozvěděli jsme se, že na zmíněném serveru publikovat nebude. (Proto pak ta smršť nenávistných útoků na adresu Tomáše Vodvářky, administrátora Blogosféry – kdyby někdo nevěděl.)

Bylo toto důvodem jejího postihu a posléze konce také na iDNES? Nemyslím si, že se k tomu administrace otevřeně vyjádří - rád bych se mýlil -, a tak zbývají jenom spekulace. Je-li ta moje správná, že důvodem byly její verbální útoky na kde koho, pak nechápu, proč už dávno nebyl sankcionován také bloger Karel Trčálek kvůli svým vulgárním urážkám třetích osob a znevažování křesťanských hodnot. Je to patrně příznačné pro naše časy: zkuste vulgárně ponižovat (třeba) členy komunity LGBTQ+ a se zlou se potážete. Zkuste zesměšňovat křesťanství a poselství Bible a budete oceněni jako skvělí satirici.

Co bude následovat? Když byl zrušen blog Ladislava Větvičky, několik lidí zde zareagovalo – a posléze věc vyšuměla. Asi jedinou výjimkou bylo vyjádření Karla Trčálka z 3. září 2023, který opět slovně exhuboval. V nadpisu svého článku tvrdil: „Na protest proti vyhazovu L. Větvičky přerušuji své působení na blogu iDNES.“ Dlouho mu to ovšem nevydrželo, přihlásil se znovu 16. září 2023 a v diskusi se zmínil o derniéře a o tom, že chystá vlastní blogový projekt. Výsledek? Nevím, jestli už onen vlastní blogový projekt spustil (pokud ano, jistě se v něm najde prostor i pro R. Kielbergerovou), ale ukázalo se, jak rozumí slovu derniéra: na iDNES publikuje dodnes. Nic proti tomu, jen jsem si v souvislosti s odchodem R. Kielbergerové vzpomněl na to, jakou hodnotu mají Trčálkova sdělení. A co mě k myšlence na K. Trčálka vlastně přivedlo? Bezpochyby skutečnost, že R. Kielbergerová je jeho velkou ctitelkou. Ctitelkou, která používá do očí bijící dvojí metr.

Příklad. Když zemřel emeritní papež Benedikt XVI., napsal jsem téhož dne (31. 12. 2022) článek „Hodnocení papeže Benedikta XVI.: Ano, ale…“, v němž jsem se snažil férově a s úctou k zemřelému shrnout svůj pohled na něj. Záhy mě R. Kielbergerová znectila, že tělo zemřelého ještě nevychladlo a já už o něm píšu; vytkla mi nedostatek piety a elementární slušnosti. Když o jedenáct měsíců později zemřel čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg (11. 11. 2023) publikoval K. Trčálek text „Proč mě sobotní skon čestného předsedy TOP 09 potěšil“. Už samotný nadpis má do piety daleko, nemluvě o urážlivém obsahu této rádoby satiry. Pro připomenutí dvě věty: „Každou chvíli se ke mně někdo přitočil a dělil se mnou poctivým a rovným dílem o své štěstí: »Chválabohu, že je po něm.«“ Nezaznamenal jsem, že by se proti tomuto nepatřičnému zlehčení památky zemřelého R. Kielbergerová jakkoli ohradila. Také proto s ní mám problém.

Ale abych dokončil odpověď na otázku, co bude následovat. Jako u L. Větvičky: několik z nás se vyjádří, asi málokdo tak obsáhle jako já – a pak se nad jejím působením na blogu iDNES zavře voda.

Cesta zpět? Žádná není. Jde o jednosměrnou „letenku“.