Zaznamenal jsem v Hyde parku, že jí chtějí zrušit i soukromý blog. Ani bych nevěděl, že vůbec existuje, dokud mě na něj někdo neupozornil. Podobně jako u L. Větvičky zřejmě přetekl pohár trpělivosti ze strany redakce používaným slovníkem. Ten určitě nebyl hodný dámy, ale spíše zástupkyně nejstaršího řemesla. Určitě to nebylo ani v jednom případě z názorových nebo politických důvodů.

Nicméně L. Větvička tu svého času uveřejnil mail od redakce, která mu oznamovala zrušení blogu za týden, právě proto, aby si mohl zazálohovat své výtvory. Takže tady jste ten důvod trefil.

A to rozbití diskuse na blogosféře, vyštvání několika diskutujících i autorů bylo pro T. Vodvářku v jednom okamžiku už taky moc. A pak ho prostě začala nenávidět, byť do té doby pro ní byl v podstatě bůh. Já jí cíleně už několik měsíců ignoroval. Za víc mi nestála.

Nejspíš nebudu ničím originální, neboť se řadím k těm, pro které je Radka Kielbergerová, zejména v posledních několika letech, hlubokým zklamáním.

Když zde začínala publikovat, působila svěže, trefně a úsměvně. Jakoby ten úsměv, se kterým se fotí, přenášela i do svých textů. Osobně jsem se s ní potkal jednou a ani tenkrát mě má pozitivní iluze nepustila.

Ovšem pak u ní došlo k obratu, kdy začala útočit. Hlavně na T. Vodvářku (a jemu děkuji za dovysvětlení, že to bylo následkem jejího odstranění z Blogosféry) a posléze na ostatní. Nikdy jsem nepochopil, proč někomu přisuzuje výroky, které neřekl ani nenapsal, a ty pak dává do kontrastu k výrokům, které dotyčný skutečně řekl a napsal. Když jsem se jí na to soukromě ptal, odpověděla vyhýbavě, což mě opět rozčarovalo.

A raději necituji slovník, kterým mě počastovala, když jsem se odvážil napsat svůj náhled na konflikt mezi Izraelem a Palestinou, totiž že palestinské teroristy nevnímám jako neviňátka, kterým zlý Izrael ubližuje. A i proto mi jejího konce v tomto prostoru líto není a ani být nemůže.

Jak tu byl zmíněn L. Větvička - nedávno pod jedním článkem trollil jistý pan Pohanka svými dokola opakovanými otázkami „Proč jste vyhodili pana Větvičku?“ a to i poté, kdy mu zástupci administrace vysvětlili, proč k tomuto kroku sáhli. A zlatý hřeb zatloukl sám pan Pohanka přiznáním, že vlastně články, psané L. Větvičkou, vůbec nečetl.

Taky si myslím, že, stejně jako u Větvy, poslední (ale velkou) kapkou, kterou pohár u RK přetekl, byl její velmi vulgární slovník a nepřiměřeně agresivní osobní útoky na vybrané jedince (mužského pohlaví), za které redakce už nechtěla podstupovat rizika případných následků a nechtěla si ničit zdejší ještě relativně slušnou úroveň příspěvků a diskuzí.

Tak se Vám to vyhnanství krátí, pane Stejskale. Za pár dní Vám redakce sundá mundštok a pustí Vás zpátky do diskuzí...

Držím Vám palce, ať ten obrodný proces pokračuje dál a nezůstane jen u této první vlaštovky!

A s tím Karlem Trčálkem bych nebyl pořád tak "důsledný" àla Marcus Porcius Cato a jeho nikdy nevynechatelné "Ceterum autem censeo Cartaginem esse delendam".

Všechno už tady bylo řečeno, já jen dodám, že mě velmi pobavilo, když si RK při svém loučení postěžovala, že o její odchod z blog.idnes se postaral jeden (nejmenovaný) bloger. Přitom když tady ve svých článcích pozurážela koho mohla, včetně adminů, tak se nemohla divit.

Napsal jsem, že se k ní už nebudu vyjadřovat, ale udělám jedinou výjimku a to na podkladě Vašeho blogu, Lubomíre.

Paní Kielbergerová je moje lidské i profesní selhání. Setkal jsem se ní pouze jednou a to s dalšími v Olomouci (manželé Trizuljakovi, Vlkovi, paní M. Klímová a já). Musím říci, že to bylo velmi příjemné odpoledne, na které jsem ještě dlouho vzpomínal. I to byl možná jeden z důvodů, proč jsem tak dlouho nechával paní Kielbergerovou na Blogosféře, i když jsem trpěl jejími výpady vůči komukoliv, kdo jen trochu nesdílel její pohled na svět. Víte dobře sám, že moje trpělivost vůči ní byla bezmezná, psal jsem i soukromně, aby se mírnila. Vše marné.

Po jejím vyřazení z Blogosféry nebylo většího satana, než já. Cokoli jsem napsal (byť i ironicky), bylo podrobeno ostré reakci. A to jsem se na ni opravdu nijak nereagoval, i když mně mnohdy svrběl prst.

Pak jsem pochopil, že smyslem jejího života je boj. Proti komukoliv, stálý, nelítostný boj. Kdokoliv, kdo si myslí něco jiného, je nepřítel, s nímž je třeba zamést. Ona to nazývala "škádlením", ostatní neurvalostí. Dle mého je nešťastná v osobním životě (vím o čemsi, co mi kdysi řekla, ale nehodlám se snižovat k tomu, abych to zveřejnil). Je to svým způsobem nemoc. Neumět se pozvednout nad věc, prostě nechat cosi plynout, nevšímat si něčeho, co mne irituje atd.

Paradoxem je, že ji kdysi stalkoval jistý muž (i na BS). Prosila mne, abych to vyřešil a já to udělal. Po letech prováděla totéž, bezohledně, stále atd.

Není mi líto jejího odchodu. Nebylo jí pomoci, za tu dobu se mi stala lhostejnou.

Tolik naposledy k této paní. Vám hezké jarní dny ( a snad už trochu tepla).

Bože, to je tak překroucené... Ano, byla osobní, ano použila neslušná slova. Ale tak nízký motiv jako vyhazov z BS fakt nemá. Ona se nikdy nebila za sebe. Vzpomněla bych dokonce momenty, kdy se prala za vás dva.

Pozvedám se tímto nad věc a nechávám cosi plynout.

Já s tím problém nemám.