K demisi ministryně Langšádlové

Prý nebyla příliš vidět. A to je hodnoceno mnohými veskrze negativně. Taková paní Columbová, říkají. Je to ale fér?

Což mnozí z nás na konzervativní pravici nevolají po „slabém“ státu? V tom smyslu, že když člen vlády dobře pracuje pro společnost, nemusí být lidem zase tak na očích – mluvit za něj musí výsledky jeho práce. To je to, co má smysl.

Pravda, Helena Langšádlová nepózovala s pávem, ani se neprezentovala na videu na sociálních sítích s kohoutem. Ale vážně. Její minus: nedokázala svoji práci takzvaně prodat. Dost možná že nedokázala, leč na druhou stranu, oblast vědy a výzkumu není ve veřejnosti zase tak „populární“. Občany víc zajímá bezpočet jiných věcí, například prodloužení věku odchodu do důvodu nebo ceny kdečeho – potravin, jiného zboží, energií.

Pro mě je důležité – a podstatné -, jak působení odcházející ministryně hodnotí vědci. Nabízím dvě vyjádření, která dávají tušit, že Helena Langšádlová pracovala a spolupracovala velice dobře.

MUDr Marián Hajdúch, Ph.D. je ředitelem olomouckého Ústavu molekulární a translační medicíny*. Lidovým slovníkem kapacita. A tento respektovaný lékař a vědec, mimo jiné se zabývá i výzkumem léčby rakoviny, na svém účtu na síti X 25. dubna 2024 napsal:

„Rád bych paní ministryni H. Langšádlové poděkoval za odvedenou práci, vůbec jí nebylo málo a v komunitě vědců byla viditelná, přičemž efekt nastartovaných změn se bude projevovat ještě dlouho po jejím odchodu (např. upravená metodika hodnocení). Specificky patří poděkování za péči, kterou věnovala rozpočtu na VaV, propojování vědy a průmyslu, hodnocení vědy, mladým vědcům a studentům, bezpečnostním otázkám VaV a posílení role žen ve vědě. I proto mne mrzí, že z vlády odchází jedna ze dvou žen. Přeji jí i jejímu týmu vše dobré. Bylo mi potěšením spolupracovat!“

K tomuto hodnocení mohu ministryni Langšádlové upřímně blahopřát.

* Translační medicína je, v nejobecnějším pojetí, moderní koncepce v biomedicínském výzkumu zdůrazňující těsnější propojení laboratorního výzkumu s klinickou praxí.

Dr. Hajdúch není jediný. Téhož dne publikovala Rada** Učené společnosti ČR (USČR) k demisi Heleny Langšádlové následující vyjádření:

„Rada Učené společnosti přijala s lítostí zprávu o demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové. Související destabilizaci v tomto strategicky tolik důležitém resortu na počátku druhého poločasu volebního období a v době přípravy rozpočtu na příští rok sledujeme s obavami. Paní ministryni děkujeme za dosavadní spolupráci a za vše, co pro rozvoj výzkumu, vývoje a inovací v České republice udělala.

Budu se opakovat. I k tomuto hodnocení lze ministryni Langšádlové upřímně blahopřát.

** Vyjádření jménem Rady USČR podepsali:

- prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.

- prof. RNDr. Martin Loebl, CSc.

- prof. Mgr. Pavel Jungwirth, DSc.

- RNDr. Šárka Nečasová, Dsc.

- prof. Ing. Michal Hocek, Csc., Dsc.

- prof. Lenka Karfíková, Dr. Theol.

Výhrady vůči ministryni lze, jistěže s mírnou dávkou nadsázky, interpretovat také tak, že není ani tak důležité, co H. Langšádlová jako členka vlády na svém postu dokázala; důležitější je mediální obraz. Kdyby měla mediální obraz dokonalý, třeba i lepší než reálné výsledky, není vyloučeno, že by demisi podávat nemusela. To je ale pouhá spekulace.

Že je ale mediální obraz v dnešním zvráceném světě zhusta důležitější než realita, spekulace už není. Problém nastává v okamžiku, kdy mezi mediálním obrazem a realitou je nebetyčný rozdíl. Vidíme to dnes a denně na příkladu války proti terorismu v Pásmu Gazy. Pozvolna, a v některých zemích už to tak jejich média prezentují, působí mediální obraz války a vše, co s ní souvisí asi jako pohled člověka stojícího na hlavě. Brutální agresor je vykreslován jako oběť a oběť jako brutální agresor.

A když už jsem se dotkl Izraele: tam mají také ministra pro záležitosti vědy a technologií. Jmenuje se Ofir Akunis. Pochopím, když drtivá většina čtenářů podotkne, že to jméno v životě neslyšela. Zmiňuji Akunise z jiného důvodu. Denně věnuji spoustu času izraelským serverům, jejich obsahu. Mohu zodpovědně říci, že o ministru Ofiru Akunisovi se na nich téměř nedočteme. Znamená to, že stejně jako naše ministryně Langšádlová „neprodává“ svoji práci. To ale nic nemění na tom, že Izrael patří v oblasti vědeckého výzkumu, nových technologií a inovací mezi špičkové země naší planety. Není zapotřebí, aby ministr Akunis „nebyl neviditelný“. Důležitější je něco jiného.

V Bibli se píše: „Po ovoci poznáte je.“ Myšleny jsou stromy a jejich plody, ale i lidé. (Matoušovo evangelium, 7. kapitola.) Na základě svědectví vědců uvedených výše lze soudit, že práce ministryně Langšádlové přinášela dobré ovoce. Protože našim vědcům věřím, dospěl jsem k závěru, že odchod Heleny Langšádlové z vlády není něčím, kvůli čemu je moudré jásat. Je to přesně naopak.