Ke kauze Zavoral versus Kroupa. Trochu jiný pohled

Tak dlouho jsem to téma nosil v hlavě, až mě předběhl novinář Petr Holec. Na serveru Info.cz zveřejnil 5. února komentář „Kroupa není neomylný Bůh. I kvůli němu nám lidé věří méně než uklízečkám“.

... ilustrační foto. Zdroj: Web Pixabay.

Holcův titulek naznačuje směr uvažování, kterým jsem šel i já. Ale abych nezačínal „od prostředka“ (pro ty, kdo snad nevědí, o čem je řeč): tématem je spor mezi generálním ředitelem Českého rozhlasu René Zavoralem a investigativním redaktorem téže instituce Jankem Kroupou týkající se Kroupových reportáží o tom, že Agrofert hospodaří na pozemcích (a bere na ně dotace), které mu nepatří. Generální ředitel měl (a má) výhrady vůči způsobu zpracování reportáží, jejich autor to odmítá.

Následně se rozhořel spor, který velice rychle přesáhl stěny rozhlasové budovy na Vinohradské 12 a vstoupil do veřejného prostoru. Vytvořily se dva tábory (Zavorala podpořila rozhlasová rada, Kroupu někteří zaměstnanci rozhlasu včetně šéfredaktora zpravodajství Jana Pokorného) – a následně se začalo v komentářích psát o tom, že ve veřejnoprávním rozhlase je ohrožena investigativní žurnalistika, potažmo svoboda slova. (Něco podobného jsme měli možnost slyšet v průběhu mediálního cirkusu zvaného krize v České televizi z přelomu let 2000/2001.)

Dění v médiích patří mezi oblasti, které mě zajímají, proto jsem si pročetl a poslechl dostupné materiály týkající se kauzy Zavoral vs Kroupa (alias kauzy Agrofert) – všechny tři analýzy, rozhovory obou hlavních aktérů a navazující hodnocení publicistů, stížnost Agrofertu a odpověď Reného Zavorala aj.

Je v ČRo ohrožena investigativní žurnalistika, tedy svoboda slova?

Odpověď nenabízím. Nejsem totiž tak docela přesvědčen, že právě o to primárně jde. Místo toho jsem si položil jiné otázky:

• Je Krupova reportáž o Agroferu stoprocentně OK?
• Pokud ne, je Janek Kroupa ochoten to uznat a přiznat dílčí pochybení (o které podle Zavorala jde, domnívám se)?

Jinými slovy: Je nebo není Janek Kroupa neomylný? To je, oč tu běží.

Když o současné kauze přemítáme, nemůžeme nevzpomenout na kauzu jinou: Budišov. Tu zpracoval pro TV Nova také Janek Kroupa a jeho lidé. Tato Kroupova reportáž figuruje v pasáži „Odůvodnění“ v usnesení o trestním stíhání Věry Jourové a tří dalších obviněných ze dne 11. října 2006. Což znamená, že i díky vyznění této reportáže skončila ve vazební věznici, ačkoli byla nevinná, což má dnes soudně potvrzené černé na bílém. Z toho plyne, že jistou morální (opakuji: morální) spoluzodpovědnost za její vazbu má i Janek Kroupa. Jelikož byla Jourová nevinná, nemohla být Kroupova reportáž stoprocentně OK.

A tady se dostává ke slovu první citace z komentáře Petra Holce:

• Na celém případu Budišov ale nejvíc děsí Kroupova absolutní neochota uznat byť jen píď vlastní chyby. A stejně tak i jeho trapné vymlouvání, i když ho doslova usvědčuje vlastní reportáž i slova policie, že do vazby poslala nevinné lidi na jejím základě.

V době, kdy k excesu s Jourovou došlo, byl šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice, jehož lidé ji z braní úplatků v kauze Budišov obvinili. Kubice pro Aktuálně.cz v rozhovoru datovaném 1. prosince 2008 přiznal:

• Když čtu rozhovory, které s ní (Jourovou – LS) vycházejí, tak je mi jí vždycky líto. Samozřejmě, že mám výčitky svědomí. Nicméně ty výčitky by měli mít i ti lidé, kteří o ní mluvili jako o Věře, která má dostat odměnu.

Zdá se, že jediný, kdo výčitky nemá je Janek Kroupa, řečeno v nadsázce. Petr Holec si všímá, že podobně je tomu i v současné kauze. Doslova píše:

• Pusťte si Kroupův rozhovor pro DVTV a vrátí vás do Budišova. Ani teď si Kroupa nepřipouští absolutně žádnou možnost vlastní chyby a místo toho jen zpochybňuje univerzitní analýzu i celou strukturu a hierarchii Českého rozhlasu včetně funkce jeho ředitele. V podstatě říká, že nic z toho nerespektuje a že ho prostě máme nechat dělat jeho práci, protože on se neplete.

Pozoruhodné je, že jistý vlastní omyl v hodnocení Kroupovy reportáže přiznal  René Zavoral. Ve společném prohlášení, které on a šéf zpravodajství Jan Pokorný (který v této „kauze Agrofert“ stojí na straně Janka Kroupy) zveřejnili 5. února 2018, Zavoral píše:

• Za výroky o účelovosti jsem se zároveň omluvil v rozhovoru pro DVTV zveřejněném 2. 2. 2018, což bych rád udělal i dnes; beru tak tyto výroky zpět.

Také Jan Pokorný ve zmíněném prohlášení ukázal ochotu ke kompromisu:

• Chci jasně prohlásit, že si dodané analýzy k tzv. kauze Agrofert ještě důkladněji prostuduji a nad jejich závěry budu diskutovat s redaktory, editory, ale i s autory analýz, generálním ředitelem, případně dalšími odborníky.

A bezprostřední reakce Janka Kroupy? Našel jsem ji na Twitteru pořadu newsroom České televize:

• Musím říct, že to společné prohášení mě otrávilo mimořádným způsobem.

Nemá nakonec v obecné rovině pravdu Petr Holec, když ve svém komentáři píše (nikoli v reakci na předchozí Kroupovu větu):

• Tohle není názorová konzistence, jak říkají politici; tohle už je obyčejná umanutost a nebezpečné přesvědčení o vlastní neomylnosti.

A když už jsme u té rádoby neomylnosti, ještě jedna myšlenka z Holcova komentáře – myšlenka sebekritická:

• … ve skutečnosti chybujeme (rozuměj: novináři – LS) častěji než zmíněné uklízečky. Ty možná občas neuklidí, jak měly, načež to napraví. My se místo nápravy schováváme za svobodu slova.

Základní otázka: Je v Českém rozhlase ohrožena svobodná žurnalistika?  Ledacos může napovědět zmíněné společné prohlášení Zavoral – Pokorný, z něhož cituji dva klíčové body:

• Garantuji, že v Českém rozhlase budou nadále, stejně jako dosud, zajištěny podmínky pro svobodnou žurnalistickou práci včetně investigativní žurnalistiky. (Zavoral)
• Společně … garantujeme, že bude naplněný zásadní bod uvedený v čl. 1.2 Kodexu: “Český rozhlas neumožní nikomu mimo jeho platnou organizační strukturu rozhodovat o zařazení nebo nezařazení určité informace nebo materiálu do programu.“ (Oba)

Odpovědět na základní otázku si musíme každý sám.