Člověk se učí celý život

Máme milou povinnost. Vyzvedávat vnučku ze školy a později ji předat rodičům, až se vrátí z práce. Téměř každý všední den.

Před dvěma dny jsem si ověřil, jak může být člověk nedůvtipný a omezený v úsudku. Vnučka přišla s přáním, jestli bych jí mohl najít na jejím tabletu jednu písničku. Nevěděla o ní vůbec nic, jen se zmínila o slepičce a prozpěvovala si ó – ó – ó. Protože chodí ve školce na kurzy angličtiny, domníval jsem se, že jde o nějakou dětskou skladbu ze serveru YouTube Kids. Navíc hovořila po chvíli ne o slepičce, ale o kuřeti (chicken); jal jsem tedy hledat tímto směrem. Sice si broukala také nějaké „broke the cowl“, ale tomu jsem nevěnoval pozornost. Samozřejmě chyba.

Svůj tablet u nás neměla, tak přišla na řadu chytrá televize. Písniček s kuřátky tam je bezpočet, ale ani jedna nebyla ta správná. Hledali jsme dlouho a nakonec jsem ji přesvědčil, že musíme počkat na rodiče, ti že jistě budou vědět.

Věděli.

Na můj dotaz přišla rychlá a pro mě lehce šokující odpověď. „Zuzanka si oblíbila vítěznou písničku letošní Eurovize od Nema,“ dozvěděl jsem se. Pak se mi teprve ve staré hlavě rozsvítilo. No jistě, Nemo tam zpívá ono ó – ó – ó . A to „broke the cowl“ má být „I broke the code, oh, oh, oh“ – a přesně to v písničce s názvem „The Code“ také je. Letošní eurovizní finále jsem sledoval, Nemovu písničku tedy tak nějak povšechně znám a jak je možné, že jsem ji neodhalil hned? Ve snu by mě nenapadlo, že song z této soutěžní show zaujme pětiletou dívku.

A zaujal ji opravdu hodně. Když dnes přišla ze školky, pouštěli jsme si ji v televizi stále dokola, ani nebudu psát kolikrát.

Co z toho plyne? Pro vás nic. A pro mě – nespoléhat se na své omezené představy. Byla to užitečná lekce.