Kde slova nestačí: Příběh Ruth

Má stejné dívčí jméno jako moje mladší sestra. Ale kvůli tomu o ní nepíšu. Ruth Peretzová je důkazem, že 7. října 2023 nevraždili na jihu Izraele lidé, ale lidské stvůry.

Ne všichni novináři zvládli zhlédnout celé promítání masakru, kterého se 7. října dopustily bestie z Hamasu. Projekce připravené izraelskými úřady předčasně opustili, podle vlastních slov, jak reportér serveru Novinky.cz Ján Husár, tak reportérka TV Nova Kateřina Vodvářková. Nelze jim to mít za zlé. Bylo to to nejhorší, co v životě viděli.

Jejich zprostředkované svědectví je ale přece jenom poněkud anonymní. Plnou šíři hrůz si člověk lépe představí a uvědomí, když se seznámí s konkrétním osudem konkrétního člověka. Jedním z nich je zmíněná Ruth Peretzová.

Její život byl nesnadný už před 7. říjnem. Trpěla svalovou dystrofií, v dětství byla postižena mozkovou obrnou; obojí znamená, že ochrnutá skončila na vozíku. Kromě toho měla problém s přijímáním potravy a bylo nutné ji vyživovat žaludeční sondou. S okolím komunikovala za použití několika základních výrazů, kterým rozuměla jen její rodina.

V sobotu 7. října ji její tatínek Eric vzal na hudební festival Supernova, který se konal u kibucu Reim, pěšky asi 6 km od hranic Pásma Gazy. Nebylo to nic neobvyklého. Otec ji bral na podobné hudební párty dlouhá léta, protože jí psychicky pomáhaly lépe snášet těžký úděl. Na těchto akcích se cítila šťastná.

Hudební akce v Reimu byla dějištěm jednoho z největších masakrů, jakého se teroristé po vpádu do Izraele dopustili. Bezpočet mrtvých, spousta nezvěstných. Mezi nezvěstnými byli i Eric Peretz a jeho postižená dcera Ruth. Její invalidní vozík byl později nalezen poblíž hranic, mělo se tedy za to, že jak ona, tak tatínek byli odvlečeni do Pásma Gazy. Nebylo tomu tak.

Erica našli policisté a zdravotníci bez známek života v pondělí 16. října. Pořád ještě existovala šance, že Ruth žije jako rukojmí na nepřátelském území. Naděje pominula v neděli 5. listopadu, kdy bylo oznámeno, že bezpečnostní síly našly její ostatky. Bylo jí sedmnáct let…

Nelze se vyhnout otázce, co je to za zrůdy, když dokážou zavraždit bezmocnou, postiženou dívku na vozíku? Jak to výstižně definoval izraelský ministr obrany Joav Galant, jsou to lidská zvířata.

Osobní poznámka. Nemám problém s tím, co se nyní v Pásmu Gazy děje – v souvislosti s izraelskou protiteroristickou operací „Železné meče“. Při vzpomínce na Ruth Peretzovou ani v nejmenším.

•

Zpracováno podle webu listu The Jerusalem Post – ZDE