Jak to Arabové vlastně myslí? (Doplněno)

V souvislosti s kontroverzí kolem Američanky arabského původu Lary Al Qasemové, která po příletu do Izraele nebyla vpuštěna do země, znovu vyvstala otázka, jak to Arabové myslí s Jeruzalémem.

Příběh Lary jsem nabídl čtenářům svého blogu v článku „Proč nebyla vpuštěna do země“ 9. října. Pro ty, kdo nečetli, jen telegraficky. Lara, která obdržela na izraelském konzulátu v Miami na Floridě studentské vízum pro studium na jeruzalémské Hebrejské univerzitě, nebyla po příletu 2. října vpuštěna do země, protože patří mezi aktivistky a funkcionářky působící v organizacích prosazujících bojkot Státu Izrael. Odvolala se,  Telavivský městský a po něm odvolací distriktní soud v pátek (12/10) zákaz vstupu potvrdil.  (Doplněno: Následovat měla deportace v neděli 14/10  v 17:00 izraelského času, ale několik hodin před tímto termínem  Nejvyšší soud deportaci pozastavil, dokud sám nerozhodne o jejím odvolání plánovaném na následující týden, podle některých zpráv bude slyšení ve středu 17/10.)

Její další osud není ovšem předmětem tohoto článku, jeho jedna souvislost ano.

Nechme stranou skutečnost, že Lara se řídí heslem „odříkaného chleba největší krajíc“. Volá po bojkotu Izraele, sama by ale chtěla využívat plodů vyspělé společnosti. Káže vodu - a přitom drží svůj koflík pod kohoutkem na dubovém sudu s vysoce kvalitním vínem. To cosi vypovídá o morálních kvalitách fanatických bojovníků proti Izraeli.

Když jsem tuto story studoval, zaujala mě na webu Gulf News vycházejícím v Emirátech jedna zdánlivá maličkost. Jenomže pozor – ďábel bývá ukryt v detailu a je tomu tak i v tomto případě.

Zmíněný server informoval o případu Lary 11. října 2018 v článku „US student challenges Israel entry ban in court“. Pozoruhodné je, že tak učinil v sekci „Palestina“, ale to nepředstavuje hlavní problém.

V textu se dočteme toto:

Lara Al Qasemová, 22 let, přiletěla 2. října na izraelské Ben Gurionovo letiště, aby studovala magisterský stupeň na Hebrejské univerzitě v okupovaném Jeruzalémě, ale nebylo jí dovoleno vstoupit (do země).

To všechno je pravda, až na onen detail – podle arabské interpretace tohoto příběhu chtěla Lara studovat v okupovaném Jeruzalémě. Kým okupovaném? A je-li Jeruzalém okupovaný, pak se musíme ptát, který stát je postižen touto okupací?

Odpovědi na tyto otázky jsou prosté. Izrael v Jeruzalémě nikomu nic neokupuje – a už vůbec ne, pokud jde o teritorium, na němž stojí kampusy Hebrejské univerzity. Ty jsou čtyři – jeden ve městě Rechovot ve „vnitřním“ Izraeli a tři v Jeruzalémě – všechny tři na pozemcích, které i před rokem 1967, tedy před šestidenní válkou, byly nedílnou součásti Státu Izrael (to je v době, kdy východní část města a předjordánské oblasti byly součástí Jordánského království).

I kdyby se stalo, že se Izrael vrátí do hranic vytyčených linií příměří, která platila do šestidenní války 1967, pořád by se nacházely komplexy Hebrejské univerzity jak v západní části města, tak na hoře Scopus na izraelském území. Tak o jaké okupaci Jeruzaléma to Arabové mluví?

Jediné logické vysvětlení: Arabové uvažující tak, jako autor článku v Gulf News neuznávají žádnou suverenitu Izraele nad žádnou částí Jeruzaléma – protože neuznávají Izrael jako takový.

Ptám se: kdo všechno do této množiny patří? A o čem s nimi má Izrael vlastně jednat?