Agrese proti Izraeli: Jednu věc nechápu

Jak si ti, kdo kritizují izraelskou odvetnou kampaň proti gazským teroristům, na prvním místě proti vládnoucímu Hamasu, představují, že by si měl Izrael počínat. Tedy počínat jinak.

Kde kdo volá po deeskalaci konfliktu, dokonce po zastavení války proti Pásmu Gazy (egyptský prezident a jordánský král 19. října na summitu v Káhiře), ukončení blokády, obnovení dodávek energií a nejrůznějšího vybavení do Pásma.

Méně už slyšíme výzvy po tom, aby byla okamžitě a bezpodmínečně propuštěna všechna rukojmí odvlečená z izraelského pohraničí do teroristické části Palestinské autonomie. Přitom je to základní předpoklad pro to, aby Izrael blokádu uvolnil. Obnovil-li dodávky vody na jih Pásma, byl to projev jeho dobré vůle, nikoli povinnost.

Naopak povinností Hamasu a další teroristických organizací je propustit gangstersky unesené nevinné lidi. Bez toho by byl každý větší izraelský ústupek (např. obnovení dodávky elektřiny nebo motorové nafty pro jedinou elektrárnu v Pásmu) nutně vnímán jako projev slabosti a tedy chyba. Osobně považuji za chybu i dodání jakékoli tzv. humanitární pomoci. To není projev nelidskosti, ale nutnost. U vědomí toho, že to, co mnozí nazývají humanitární krizí může skončit ze dne na den. Klíč drží v ruce Hamas. Stačí propustit rukojmí – a blokádu bude možné uvolnit. V opačném případě je nutné hnát věci do krajnosti: rukojmí nebo nic.

Argumenty typu, že obyčejní lidé v Pásmu za zvěrstva Hamasu nemohou jsou jednostranné. Stejně tak nevinní jsou unesení Izraelci a další státní příslušníci. Proč by jedni měli mít výhodu proti druhým? Jestli je něco nehumánní a nemorální, pak právě toto. Západ se i v této situaci dopouští zásadní chyby: že ze záležitosti propuštění rukojmí neudělal téma číslo jedna. Vraťte je zpátky -včetně ostatků zavražděných a padlých - a pak můžeme tlačit na Izrael, aby byl svolný k uvolnění blokády. Netvrdím, že řada západních politiků včetně prezidenta Bidena takto neuvažuje, ale úsilí není dostatečně razantní a jednoznačné. Ze svobodného světa by mělo znít forte, unisono a bez přestání RELEASE THEM! (Propusťte je!).

Pokud jde o vojenskou část izraelské legitimní odvety, která je samozřejmě tím nejdůležitějším v současném dění, ani zde mi není jasné, jak jinak by si měl Izrael počínat. Vojenská kampaň musí být zdrcující, neboť nepřítele – srovnatelného s Hitlerem za války – je zapotřebí zničit. Ano, budou i neúmyslné oběti a vedlejší ztráty – na civilistech a civilních objektech; o to větší, že válku Izrael nevede s regulérní armádou, ale s vražednými bandami, které se neštítí ničeho, ani zneužití vlastních obyvatel jako lidských štítů. Vina za jejich smrt padá na agresora, nikoli na jeho oběť.

Jedním dechem ale dodejme, že Izraelské obranné síly opakovaně deklarovaly a nesčetněkrát dokázaly, že jejich snahou je civilní ztráty minimalizovat. Vzhledem k charakteru nepřítele to ale není a nebude možné stoprocentně. Cílem Izraele je zlikvidovat Hamas jako teroristického nepřítele a jednoho z hlavních nositelů Zla v regionu, nikoli pozabíjet co nejvíc gazských civilistů, třebaže propaganda druhé strany tvrdí pravý opak.

Sleduji-li některé postoje týkající se současné války (a týká se to i nedávných propalestinských demonstrací v Praze), nemohu se zbavit dojmu, že ideálem protiizraelského tábora je, aby Izrael Hamasu odpustil, přistoupil na okamžité příměří, uvolnil blokádu – a pak se uvidí. Upřímně: takovýto úhel pohledu je velice obtížné hodnotit a nepoužít přitom neslušné výrazy.

Válku, jejíž první dějství sledujeme, vnutil Izraeli Hamas a ten je také vinen „v plném rozsahu obžaloby“.

Ve čtvrtek 19. října bylo na účtu X izraelské armády zveřejněno poselství v arabštině, které arabskému lidu přednesla nejmenovaná izraelsko-arabská důstojnice v hodnosti majora. V závěru řekla věty, které mají přesah i mimo arabský svět: „Hamas jedná proti lidskosti a proti islámskému náboženství a to, co se dnes děje v Gaze, děje se kvůli Hamasu. Pokud skutečně přejete civilistům v Gaze dobro, musíte znát pravdu – důvodem (proč tomu tak není) je Hamas. Probuďte se!“

Myslím, že probudit by se měl i leckdo na našem kontinentu, v Evropské unii, v České republice. Izrael musí započatou misi dovést do vítězného konce.