Na televizním kanále Prima Zoom běží už nějaký čas kanadský dokumentární seriál o leteckých katastrofách, přičemž ten zatím poslední díl byl věnován neštěstí, které se v roce 2015 odehrálo v jižní Francii.
Druhý pilot německé společnosti Germanwings Andreas Lubitz, trpící hlubokými depresemi, se tehdy rozhodl poté, co kapitán odešel na toaletu, spáchat sebevraždu nárazem Airbusu 320 směřujícího z Barcelony do Düsseldorfu do jednoho z alpských svahů. Tím „sebou vzal“ i sto čtyřicet čtyři nevinných cestujících, o pěti zbývajících členech posádky nemluvě.
To jsou základní fakta, která zřejmě zná i většina čtenářů webové stránky www.blog.idnes.cz. Překvapivý, tedy alespoň pro mne, však byl závěr filmu, z něhož jsem se dozvěděl, že sedmadvacetiletý Němec se ve své vlasti neléčil pouze u jednoho psychiatra, ale celkem čtyřiceti (!). I když jej přitom téměř všichni shledali schopným létat, ani jeden zprávu neodeslal zaměstnavateli pacienta, předal ji dotyčnému pilotovi s tím, že tak učiní on sám (jeden z nich naopak podle autorů dokumentu skutečně poznal, že Lubitz trpí vážnými duševními potížemi, a dokonce mu vystavil doporučení k hospitalizaci, i to však policejní vyšetřovatelé našli při domovní prohlídce v bytě pilota, navíc roztrhané).
Společnost Lufthansa, tedy stoprocentní vlastník aerolinek Germanwings, jak ve filmu říká její představitel, neměla ani tušení, že se ten člověk léčí u desítek různých psychiatrů. Bylo jí sice údajně známo, že ze zdravotních důvodů na několik měsíců přerušil svůj letecký výcvik, ale nepovažovala to za problém, stejně jako skutečnost, že ten poté Lubitz dokončil ve Spojených státech.
Nejzajímavější z celého dokumentu je ovšem jeho závěr. Konstatuje se v něm totiž, že kdyby Německo coby stát nekladlo tak velký důraz na soukromí svých obyvatel včetně ochrany osobních údajů, a kdyby tudíž příslušní doktoři neměli strach, že předáním svých zpráv zaměstnavateli pacienta poruší lékařské tajemství a dopustí se tak trestného činu, mohlo se danému leteckému neštěstí zabránit (je ostatně symptomatické, že s vyšetřovateli případu stejně jako příbuzní mladého pilota nechtěli vůbec mluvit).
Kapitán airbusu, jak autoři připomínají v podobě hrané scény, se mimochodem do kokpitu poté, co mu druhý pilot neotevíral, nakonec snažil dostat rozbitím dveří sekerou, uloženou na palubě pro případ požáru, ale neuspěl, zřejmě proto, že je od dob, kdy začali o převzetí řízení letadel usilovat nejrůznější teroristé, řada světových aerolinek výrazně zpevnila. Nyní tedy musí být v pilotní kabině vždy dva členové posádky.
