Budeme novináře volit?

Něco takového navrhuje předseda KSČM Vojtěch Filip, který podle serveru www.iHned.cz prohlásil, že „mediokracie vítězí na demokracií“.  

Přes léto údajně chystá šéf komunistů připravit zákon, podle něhož by člověk mohl být novinářem jen čtyři roky a pak by musel svou práci obhajovat před voliči.

Takový návrh zní dosti absurdně, i když Filip říká, že to myslí „úplně vážně“. Pokud bychom jej každopádně, čistě hypoteticky, vzali v potaz, není jasné, jak by to celé probíhalo. Šlo by podobně jako například různá referenda o součást komunálních voleb? Nebo snad parlamentních či dokonce těch prezidentských? A museli by novináři vést volební kampaně, když Filip mluví o „obhajobě své práce před voliči“?

Předseda KSČM si možná neuvědomuje, že přisuzuje českým žurnalistům významné postavení, když chce, aby byli podobně jako poslanci voleni, z jeho formulace „mediokracie vítězí na demokracií“ je ovšem zřejmé něco jiného, totiž že podle něj získali příliš velkou moc. Jsou samozřejmě případy, kdy se novináři dostanou například k většímu počtu informací o nějaké korupci, než naše policie (během aféry zvané Watergate ostatně dva redaktoři amerického deníku Washington Post dokonce de facto donutili odstoupit prezidenta Spojených států), nejde však o vítězství nad demokracií, nýbrž o její posílení.

Filip chce také prosadit, aby redaktoři veřejnoprávních médií, tedy České televize a Českého rozhlasu, začali okamžitě zveřejňovat svá majetková přiznání – to dokonce považuje za ještě důležitější změnu než dotyčné volby. Jako argument uvádí, že za využívání těchto dvou sdělovacích prostředků platí lidé koncesionářské poplatky, ale v podtextu vlastně naznačuje, že jejich redaktoři jsou úplatní, jinými slovy pokud jim někdo zaplatí, připraví pořad v souladu s názorem takové osoby. Je tomu opravdu tak?  

„Zástupci dalších sněmovních stran podobné úvahy“, tedy o zmíněných volbách a majetkových přiznáních, „zatím většinou odmítají“, píše se ve zprávě ČTK, která o tom, co šéf komunistů řekl serveru www.iHned.cz, informovala. Trochu mne jen děsí ty výrazy „zatím“ a „většina“…

Mně na rozdíl od pana Filipa vadí jiná věc, a sice že to, co napíšou nebo natočí novináři, nikdo veřejně nehodnotí (rozebírá se umělecká tvorba rozhlasu a televize, nikoliv však jejich zpravodajství a publicistika). Existují sice různé ceny, ale ty vyzdvihují nadprůměrné články a reportáže, zatímco o nějaké, v níž by se podobně jako například v americké soutěži Zlatá malina, vyhlašující nejhorší film roku, hlasovalo o něčem podobném v tisku. Nestálo by ostatně za to začít hodnotit takovou práci podobně, jako to dělají kritici, kteří rozebírají nejrůznější literární díla, výstavy, koncerty, divadelní představení nebo ty již zmíněné filmy? Připadá vám podobný návrh zcestný?