Jak jsem předpokládal, v médiích se nepíše o demonstraci, ale o událostech, které se staly po ní. Politici naprosto přehlížejí Václavák plný nespokojených lidí, pluralita názorů není na pořadu dne, nenávist na obou stranách roste.
Týden po akci vládní sdělovací prostředky již jasně hovoří o proruské demonstraci, Forum 24 a někteří blogeři ve své tupé nadutosti srší nenávistí vůči spoluobčanům a označují je v lepším případě za dezoláty, lůzry a proruské šváby, v tom horším za nácky, aniž by se snažili pochopit, proč lidé na demonstraci přišli.
Podle médií jsou „chcimírové“ proti Ukrajině, čti pro Rusko, co na tom, že na demonstraci nic podobného nezaznělo. Zazněl zde požadavek zrušení dodávek zbraní na Ukrajinu s důrazem na jednání o ukončení konfliktu, nezaznělo zde naopak nic o zrušení humanitární pomoci této válkou stižené země. Zazněla zde kritika EU, kritika Green Dealu, požadavky na odchod z lipské burzy energií, znárodnění ČEZ, zrušení povolenek, nesouhlas s vývozem kapitálu nadnárodními korporacemi a různými dceřinými společnostmi. Jeden z hlavních požadavků byla větší svrchovanost České republiky – Česko nechce být kolonií Západu! Je to proruské propaganda?
„To jsem viděla, jací tam byli chudáci", komentovala nedělní demonstraci hnutí PRO nejmenovaná dáma. Chudoba má však mnoho odstínů.
Ne každý má ty schopnosti a štěstí, aby mohl uspět. To, že na demonstraci nebyli bezdomovci, kteří už dávno na svůj osud rezignovali, ale normálně slušně oblečení lidé, ještě neznamená, že se jim vede dobře.
Chudoba u nás neznamená, že nemám co jíst a nemám co na sebe, ale žít od výplaty k výplatě. Chudoba je strach, že kvůli rostoucím cenám energií podnik, kde pracuji, zkrachuje a mě vyhodí z práce. Chudoba je strach, že nezaplatím složenky a stanu se obětí nenažraných exekutorů. Chudoba je strach z nejisté budoucnosti. Tito lidé cítí, že vláda, až na deštníky proti drahotě a signály, na ně kašle. To, že mají strach z války, ještě neznamená, že jsou pro Putina.
Inflace stoupá. „Nakoupila jsem za 700, ani za to neuvařím,“ povzdechla si jedna paní před obchodem. Neoprávněné snížení valorizace důchodů znamená pro naše seniory, kteří si nejsou schopni přivydělat, pořádnou díru do peněženek. Okradením důchodců však vláda ve svém úsilí o vyrovnaný rozpočet neskončila: další na řadě jsou OSVČ.
https://www.podnikatel.cz/clanky/vyssi-minimalni-zalohy-pro-osvc-vlada-pripravi-o-penize-ty-nejmene-vydelecne/
Křivda a vztek pak vede i k extrémnímu chování některých jednotlivců: cítí křivdu kvůli tomu, že se jim nedostává pomoci od státu: „Pro Ukrajince peníze jsou a na nás se kašle,“ mají dojem. Vadí jim, že peníze jdou na zbrojení a na dodávky zbraní na Ukrajinu. Vláda je hází přes palubu. Jestliže někdo dlouho zůstává nevyslyšen a je navíc osočován a špiněn za svůj názor, je logické, že cítí frustraci, která jej vede až nenávisti, vlajka nebo luxusní auto s ukrajinskou značkou je zástupný atribut, na kterém si vylévají vztek. Oni jsou zkrátka nasraní! Mohl jsem napsat naštvaní, ale to ten stav zdaleka nevystihuje.
Měřeno nepokoji ve Francii jsme ani zbla nedosáhli radikální úrovně tamních protestů, šlo v podstatě o marginální incident, který byl ovšem k režimu příchylnými novináři nafouknut do rozměrů zvících občanské války.
Nenávist stoupá i na druhé straně názorového spektra.
Jako doklad pravidelné chvilky nenávisti vůči svým spoluobčanům uvádím link na článek v deníku Forum 24 od J. X. Doležala:
https://www.forum24.cz/chcimirove-v-akci-hodne-slov-o-miru-a-do-toho-vyhrozuji/
Já, i když nesouhlasím se vším, co na demonstraci zaznělo, a ani nejsem přesvědčen, že zrovna hnutí, které ji pořádalo, jsou ti praví borci, kteří dokážou naší zemi vyvést z krize, rozhodně souhlasím s požadavkem demise této vlády národní pohromy dřív, než se pustí do zavádění dalších katastrofických deforem!
