Zvlášť Pyšná princezna je redaktorovi Forum 24 Janu Zieglerovi trnem v oku. Soudím, že ani Pekařův císař a obráceně, by u schvalovací komise novodobého Rudého práva neprošel. Namísto pohádek, učme děti finanční gramotnosti!
V článku pana Zieglera "Přestaňte už na Vánoce otravovat s Pyšnou princeznou" se mimo jiné píše:
Filmová pohádka Pyšná princezna není nic jiného než komunistická propaganda. Není divu, když ji režisér Bořivoj Zeman natočil v ponurých padesátých letech. Tato tvorba je čirým zlem, které šíří nenávist vůči lidem, a je horší než otevřená rudá ideologická masírka, poněvadž je zákeřnější a také silně nepravdivá... V Půlnočním království je prostý lid krutě utiskován, dokonce má zakázáno zpívat, kdežto u Miroslava se mu daří skvěle. Je jasné, že v tom prvním případě se jedná o kapitalismus a v tom druhém o socialistický ráj..
Korunu všemu nasadil tímto odstavcem:
Připusťme, že po profesionální stránce je tento film nadprůměrný, to však nemůže být jediným měřítkem. Renomovaná německá režisérka Leni Riefenstahlová natočila v roce 1935 vynikající dokumentární film Triumf vůle o 6. sjezdu NSDAP, který velebil zločinný nacismus. Jednalo se o řemeslně skvělý snímek, který ve své době dokonce obdržel několik mezinárodních cen za nejlepší dokument, přesto by asi nikoho normálního nenapadlo jej opakovaně uvádět v televizi.
Ano, můžeme s tímto názorem polemizovat, ale pohlédneme-li na staré pohádky drobnohledem pravdy, má autor pravdu. Maně si vzpomínám, že i slavný Jára Cimrman chtěl pohádky revidovat. V paměti mi zůstaly názvy: "Jak chudák do ještě větší nouze přišel" nebo "Kašpárkův hrobeček". V dobách socialismu, jak se ve stati správně tvrdí, byly pohádky pouhými ideologickými masírkami, ale jaký smysl mají dnes, kdy už máme, co jsme chtěli?
Každý z nás si může na tuto otázku sám odpovědět: Žádný! Přesto si troufám mírně názoru autora oponovat. Nebyly snad vždy pohádky jakýmsi opiem lidstva podobně jako náboženství, které nás odkazovalo do posmrtného ráje, nebo zmíněný komunismus, jež nám sliboval na sklonku dějin ráj zde na zemi? My už na žádný ráj čekat nemusíme, vždyť právě nyní prožíváme nejlepší období našich dějin! Pokaždé se najdou reptalové, remcalové a kverulanti, kteří kritizují naše demokratické výdobytky a s nostalgií vzpomínají na doby minulé. Ale bez takových se obejdeme! Ať si táhnou do Severní Koreje nebo na Kubu! Pro takové a podobné v naší společnosti místa není!
Kdybychom už měli psát pohádky, musíme si uvědomit, že pro naše děti jsou princové, králové, hloupí Honzové a nadpřirozené bytosti passé. Vždyť jaké dítě ví, jak vypadá nůše, džber nebo třeba povříslo, což nevím ani já, a to vím hodně. Pohádky musí být aktuální! Staré pohádky nahradila pohádka o demokracii stejně, jako Ježíška vystřídal děda Klaus.
Když už bychom si pro děti nějaké „pohádky“ žádali, měli bychom je psát tak, aby jim rozuměly, poslechněte si třeba vzorové vyprávění: Jak Honza ke smartphonu přišel:
Honzovy rodiče mu nemohli koupit smartphone. Honza byl ze třídy poslední, kdo měl ještě starou tlačítkovou Nokii. Ostatní děti se mu smály a nadávaly mu, že je socka. Honza často chodil domů celý uplakaný a občas si přinesl i nějakou tu modřinu. Děti bývají v tomto ohledu zlé a kruté. Často žádal a prosil rodiče, aby mu chytrý telefon koupili, ale co naplat, doma nebyly peníze, musel se hlavně nakupovat chlast, fet a cigára, ani na jídlo někdy nezbývalo natož na nějaký mobil. Honza dobře věděl, že taková věc je drahá, avšak co dělat, když jeho matka i otec byli lidé práce se štítící, jež každý měsíc čekali s nataženou dlaní na dávky od státu. Ano, tatínek byl opilec a maminka fetka, bydleli ve vyloučené lokalitě, často jim netekla voda a nešel proud. K oblibě v dětském kolektivu Honzíkovi nepřispělo ani to, že kvůli domácí nehygieně smrděl jak tchoř a měl vši. Nikdo s ním nechtěl sedět v lavici a pochopitelně neměl, ani nemohl mít žádné přátele na facebooku, o tik-toku si myslel, že to jsou bonbóny.
Jednou se pokusil přemluvit mamku, že by mu mohla dát nějaké peníze, které na něj dostávali od státu, ale sjetá maminka ho seřvala do veškrabků, ksindlů a podělaných hajzlů, chodit za otcem bylo zbytečné, neboť zcela ožralý cosi nesrozumitelně hučel na kanapi. Honzík tak pochopil, že tudy cesta nevede a na mobil si musí vydělat sám. Ale jak? Bylo mu deset, kdo by vzal na práci malého zapáchajícího chlapce? To si žádný živnostník na triko nevezme.
Ale štěstí se na něj přece jen usmálo. Jeho teta pracovala jako pomocná síla v jednom nóbl hotelu, po večerech si tam přivydělávala jako společnice pro osamělé pány. Občas za ní Honzík chodil do práce s kastrůlkem pro zbytky z kuchyně. Chlapce si všiml jeden z tetiných bohatých klientů a tuze se mu zalíbil. Slovo dalo slovo a teta pána se synovcem seznámila. Honzík byl zpočátku zmatený, pán byl takový olysalý vepřík, ale zdálo se, že má dobré srdce a děti má opravdu rád. Když se mu Honzík zmínil o své touze po mobilu, pán mu jej slíbil, ale i on měl jednu touhu, chtěl, aby s ním šel chlapec na pokoj. Honzík se dlouho nerozmýšlel, pro smartphon by udělal úplně všecko! V překrásně zařízeném apartmá pán chlapce vykoupal a přání měl jediné: aby k němu byl milý. A Honzík milý byl!
A tak Honza ke smartphonu přišel!
Zde pohádka končí...
Škoda, že rodiče mu na chytrý mobil přišli, sebrali mu ho a prodali ho do frcu. Ale to už je jiný příběh.
Ano, pohádky nemusí být zdařilé, jako je tomu v tomto případě, ale musí být pravdivé a především poučné: Honzík nyní ví, že pro to, aby něco získal, musí vyvinout jisté úsilí: jít štěstíčku naproti a ne sedět jako rodiče s rukama v klíně, nadávat na systém a čekat na příspěvky od státu.
Systém je totiž spravedlivý, dobře to vědí novináři z Fóra 24. Co oni píší je pravdivé, pokud se vám to nezdá, zkuste praktikovat, mou maličkostí mírně pozměněné, duchovní cvičení dle svatého Ignáce z Loyoly:
Abychom nikdy nezbloudili, musíme být stále hotovi věřit, že je černé to, co já vidím bílé, zvlášť, jestliže to stranický tisk Fórum 24, tak stanoví.
A hlavně: Přestaňte už na Vánoce otravovat s Pyšnou princeznou!
Do nového roku přeji mnoho duchovních zážitků!
https://www.forum24.cz/prestante-uz-na-vanoce-otravovat-s-pysnou-princeznou/
