Most, nevermore!

Píše se rok 1969, probíhá konference o záchraně Mostu. O jeho likvidaci se ví už deset let, pořád v lidech doutnala naděje se jmény – ropa, atomové elektrárny.  

V časopise Reportér z 10. dubna 1969 jsem narazil na článek Heleny Drábkové „Jak se dělá konference o záchraně“. Dnes už víme, jak starý Most dopadl. I přes snahu o jeho záchranu musel ustoupit těžbě uhlí. Docent Mencl, který se zabýval průzkumem jeho kulturních památek, tento počin označil jako kulturní barbarství. Bohužel, ani dnes jsme se z toho nepoučili, barbarství pokračuje.

Má laická předlistopadová naděje byla podobná té, která doutnala v lidech, kteří se zasazovali o záchranu starého Mostu v roce 1969. Potřebnou energii budou vyrábět jaderné elektrárny, tím pádem budou zbytečné elektrárny tepelné, uhlí nebude potřeba, vzduch bude čistý, příroda bude v pořádku. Nestalo se tak, to, že jsme uhlí „zprivatizovali“, je už jiná písnička.

Přes všechny vědecké úspěchy jsme civilizace 1. typu, plundrujeme Zemi: jde zde o tzv. kardašovu škálu. Navrhl ji v 60. letech 20. století sovětský a ruský astronom Nikolaj Semjonovič Kardašov. Kdyby se nyní veškerá pozornost vědců upřela k tomu, abychom se posunuli k civilizaci 2. věku, to je, abychom veškerou energii získávali z nejbližší hvězdy, mohly by děti chodit do školy i v pátek. Jsme však stále civilizace 1. typu, je proto jasné, že se bude těžit dál.

Uvedu krátkou pasáž z konference o záchraně Mostu:

„Alespoň jsme se měli o něco pokusit, město tu stojí 700 let“.

„Soudruzi, nekažte konferenci. Na faktu, že město zmizí, nelze nic změnit. Musíme tedy zachránit, co se dá. Připravil jsem tedy usnesení.“

Usnesení bylo přečteno, účastníci byli vyzváni k připomínkám.

„Já bych tam dal, že nařizujeme ONV...“

„Ale soudruzi, ONV nemůžeme nařizovat, žádáme...“

A tak žádali...Jediný posun od roku 1969 je, že žádat nemusíme, můžeme veřejně protestovat. Otázka je, jestli je to něco platné.
 

 Po krátké debatě a připomínkách se zúčastnění dohodli na usnesení, které obsahuje zhruba toto: „Průzkumy, provedené v letech 1964 až 1968 Státním ústavem památkové péče pod vedením docenta Mencla dokázaly, že starý Most má z hledisek kulturněhistorických vysokou vnitřní hodnotu, která nebyla známá v době rozhodování o jeho likvidaci. Tuto novou hodnotu dává městu zejména víc než dvacet zachovaných kamenných měšťanských domů z 13. až 15. Století. Tato kolekce nemá na našem území, kromě Prahy, obdoby. Účastníci konference byli zároveň informováni o tom, že zachování města není možné. Proto souhlasí s námětem, aby vybrané památky byly zachovány přenesením do zvláštního, pro tento účel zřízeného památníku. Konference požaduje, aby do příští schůze vládní komise byl předložen návrh opatření, jak celá akce bude zabezpečena. Zároveň vyslovuje obavu, zdali celá záchranná akce v Mostě, archeologický průzkum, přesun děkanského kostela apod. jsou spolehlivě zajištěny a podporuje myšlenku, aby k řízení byl zřízen jediný koordinátor.“

Na závěr článku si autorka posteskne:

Někteří zúčastnění experti město viděli poprvé a možná naposled, jsou památkáři a jejich posláním je památky chránit, nikoliv vyslovovat ortel smrti.“

Snaha o záchranu Mostu byla tehdy stejně marná jako pokus o socialismus s lidskou tváří.