Při pohledu na záběry z občanské války v Libyi si nemohu nevzpomenout na mladé libyjské studenty brněnské VAAZ (Vojenská akademie Antonína Zápotockého). Exotičtí studenti bydleli v nedalekých kasárnách. Kdoví, kde je jim konec a na jaké straně konfliktu se dnes nacházejí.
Možná šlo o jakési malé totalitní multikulty. V nedalekých kasárnách VAAZ žili adepti vojenského umění z dalekého Vietnamu i neméně exotické Libye. Zatímco vietnamští soudruzi byli víceméně nekonfliktní a člověk o nich ani moc nevěděl (dokonce jsme s nimi občas hrávali fotbal), libyjští kadeti byli doslova nepřehlédnutelní. Byli mnohem movitější, o fotbal neměli zájem a bylo jich všude plno. Jezdili v sovětských automobilech, v ruce třímali obrovské přenosné stereomagnetofony a občas se zúčastnili divoké bitky s méně movitými domorodci, pro které arabští studenti představovali těžkou konkurenci u místních dívek. Těmto děvám, které měly slabost pro arabské soudruhy (nebo snad spíše pro jejich petrodolary?), se říkalo Arabely.
Živě si pamatuji na požár v kasárnách, který byl způsoben opékáním jehněte přímo na kasárenském pokoji. Nemohli jsme pochopit, jak si mohli rozdělat ohníček uprostřed pokoje. Stopy požáru jsou na budově dodnes jasně zřetelné. Co chvíli před kasárnami zastavilo auto a arabští studenti z něho vytáhli pytel, ve kterém to bečelo nebo mečelo. Říkali jsme si: „A jéje, to zase bude pečínka!“ Více nám však vadilo, že s auty parkovali na naší ulici, kde jsme hráli kopanou. Jednou zaparkovali nový moskvič přímo za naší brankou. Když jsme jeho majitele požádali, zda by nepřeparkoval, protože bychom mu neradi zničili auto, mladý Libyjec se usmál a lámanou češtinou řekl: „To není auto, to je traktor.“ Mávl rukou a odešel. Nezapomenutelná je rovněž návštěva kina, kdy před námi seděli tři arabští soudruzi, kteří byli silně navonění těžkým sladkým parfémem. Bylo nám doslova mdlo a jeden kamarád se z toho puchu málem pozvracel.
Jednoho dne, z ničeho nic, byla náhle hekticky opravena a novým asfaltem vybavena stará příjezdová cesta ke kasárnám. Prý měl na inspekční návštěvu přijet sám plukovník Kaddáfí. Nakonec nepřijel. Prý chtěl pro svoje souvěrce nechat postavit mešitu, což mu českoslovenští soudruzi odmítli. Dnes by už klidně mohl přijet. Příjezdová cesta je pořád ve velmi slušném stavu a hlavně už máme v Brně onu postrádanou mešitu a stavba další se plánuje.
