Čekal jsem v dešti na trolejbus. Už by měl brzy přijet. Prší a já přemýšlím, proč je můj deštník po necelých dvou letech užívání náhle rozbitý. Dostal jsem ho jako dárek za nákup čtyř pneumatik. Nyní už nefunguje tak, jak by měl. Je to snad nějaké znamení? Že bych snad měl koupit nové pneumatiky? Z meditace mne vyrušila dvojice stíhacích letounů Jas-39 Gripen.
Nízký přelet dvojice nadzvukových letounů nad středem druhého největšího města v republice jsem moc nepochopil. Proč létají zrovna tady? Nemají co na práci? Nebo snad hoši využívají poslední možnosti rychle se proletět nad republikou, než jim jejich olétané hračky vrátí zpět do Švédska a oni budou muset létat třetinovou rychlostí na Albatrosech? Kdoví.
Taky by mne zajímalo, proč nákladně rekonstruované koleje a tramvajová zastávka jsou po třech letech kompletně rozkopány a opět se podrobují další rekonstrukci. Kdoví. Problém je v tom, že nikdo neví. Nikdo neví, jak jednou dopadne. Třeba jako onen bezdomovec, který v dešti neustále něco vykřikuje a snaží se zaujmout kolemjdoucí, aby si koupili Nový prostor.
Konečně přijíždí trolejbus. Nastupuji a sedám si zcela dozadu. Koukám z okna a cestou pozoruji spoustu mladých profesionálních vojáků a vojaček, kteří zřejmě právě dnes ukončili studium. Mají krásné uniformy a jsou šťastní. Je příjemné vědět, že tu jsou lidé, kteří nás jednou budou chránit. Zdalipak jim nebude chybět úsměv, až dostanou rozkaz k přesunu do Afghánistánu. No, už asi vím, proč dnes Gripeny létaly nad Brnem. Avšak proč je rozkopaná nedávno opravená křižovatka na České ulici, to vážně tedy nechápu.
