Mých čtyřicet let aneb Co všechno jsem (ne)zažil 3

Devadesátá léta byla značně hektická a nepřehledná. Po letech mrtvolného klidu se věci daly do pohybu, někdy však bohužel ne nejlepším směrem. Revoluční nadšení bylo nahrazeno mírnou deziluzí, občas ve společnosti panoval solidní chaos. Problematická amnestie, nekonečné diskuse o podobě společného soužití Čechů a Slováků zakončený rozpadem Československa, pády bank, brutální zločiny (Orlické vraždy), podnikatelé a pastelově barevná saka, kupónová privatizace, první cesty do Západní Evropy, nástup supermarketů a hypermarketů, internetu a mobilních technologií, v zahraničí pak hlavně občanská válka v bývalé Jugoslávii, konflikty v Zálivu a Kosovu. Bylo toho hodně.

1990

- začátkem ledna byla vyhlášena všeobecná amnestie a do ulic se najednou dostaly tisíce propuštěných vězňů (kolem 23 000 odsouzených). Zvýšila se kriminalita a lidé měli strach. Jednou mne na ulici oslovil jeden hodně ostrý pán a nabídl mi ke koupi zapalovač. Ač nekuřák, bez váhání jsem ho za dvacet korun odkoupil. Jistota je jistota.

- ČSSR se změnila na Československou Federativní Republiku. Ani ne po měsíci pak na definitivní Českou a Slovenskou Federativní republiku. Tento paskvil nevydržel ani tři roky. Nechutné tahanice o název státu (tzv. pomlčková válka) předznamenaly blízký rozpad federace. Porevoluční nadšení začalo ochabovat a roztržky mezi českou a slovenskou částí země pro mne osobně znamenaly velké zklamání. Rodiče se vrátili z dovolené ve Vysokých Tatrách a byli doslova znechuceni všudypřítomnými hesly typu: Vládnime si sami! Preč s ČSFR! Dosť bolo Havla!
- odchod sovětských vojsk z území Československa, odsun byl ukončen v červnu 1991

- první svobodné volby. KSČ prohrála a k moci se dostala nová, demokraticky zvolená vláda.

- Irák přepadl Kuvajt. Schylovalo se k první válce v Zálivu.

- malá privatizace. Šlo hlavně o veřejné soutěže a dražby menších provozoven. Například nedaleká trafika u tramvajové zastávky byla vydražena za 80 000 Kčs. Kdo měl tenkrát takovou spoustu peněz? Normální běžný občas určitě ne.

- znovusjednocení Německa.

 1991

- první válka v Zálivu, neboli též operace Pouštní bouře. Každý den jsem zvědavě sledoval záběry z bojů. Inteligentní bomby, neviditelné bombardéry, bojové vrtulníky a naprostý debakl irácké armády. Saddám Husajn však nebyl odstraněn. Když jsem sledoval záběry vybuchujících pum, trosky bojové techniky, svítící střely protiletadlových děl, říkal jsem si, že takhle nějak mohla vypadat třetí světová válka.

- rozpad SSSR. Říkávalo se: Se Sovětským svazem přišla bída na zem. Sovětský svaz přestal existovat. Neuvěřitelné.

- zemřel zpěvák Queen, Freddie Mercury

1992

-   parlamentní volby v Čechách vyhrála ODS a na Slovensku HZDS. Bylo jasné, že se Klaus s Mečiarem nedomluví na dalším fungování společného státu.

- 17. července 1992 přijala a vyhlásila Slovenská národní rada dokument Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky, který vyslovoval požadavek samostatnosti Slovenska. O tři dny později abdikoval Václav Havel na funkci prezidenta ČSFR. Když jsem v televizi viděl, jak Václav Havel odjíždí po abdikaci z Hradu, bylo mi smutno. Tušil jsem, že tohle je definitivní konec společného státu Čechů a Slováků.

-  První vlna kupónové privatizace. Za 1000 Kč si každý občan mohl pořídit kupónovou knížku a podílet se na privatizaci státního majetku. Tomuto systému lidé moc nerozuměli, ale nakonec se vše rozběhlo díky panu Koženému, který za každou knížku slíbil 10 000 Kč na ruku, což tenkrát byly velmi slušné peníze. Své kupóny  jsem svěřil privatizačnímu fondu rakouské banky Creditanstalt. Myslel jsem si, že solidní bankovní dům mi zaručí nemalé výnosy. Opak byl pravdou a nedostal jsem ani koruny. Fond prý byl vytunelován. Zůstaly mi bezcenné akcie, které se ani nedaly prodat. Tohle se tedy moc nepovedlo.

1993

-  Vznik České republiky. Bylo to zvláštní. Už podruhé během krátké doby se změnila podoba státu, ve kterém jsem žil.  Pár opilců na Václavském náměstí slavilo vznik samostatného českého státu, na Slovensku byly oslavy podstatně bouřlivější.  Na jedné straně mi bylo po Československu smutno, na druhé straně jsem již byl z neustálého handrkování mezi Čechy a Slováky natolik unaven a znechucen, že jsem vzniky České republiky uvítal s velkou úlevou.

1994

-  Vznikla TV NOVA. Zpočátku se zdálo, že přinese čerstvý vítr do poněkud ochablé televizní zábavy, časem se však ukázalo, že jde o čistě komerční televizi, které jde hlavně jen a jen o peníze. Nechvalně známé proslovy pana ředitele Železného jsou naštěstí už minulostí.

- Druhá vlna kupónové privatizace.

1996

-  Otevřen první opravdový hypermarket v České republice. Byl to hypermarket Globus v Brně a šlo o vskutku něco nevídaného. Do obchodního centra se hrnuly davy koupěchtivých zákazníků, dopravní podnik musel posílit spoje, neboť se lidé nemohli vejít do autobusů.

- Stříbrné medaile na ME v kopané v Anglii. Velké představení neznámých a předem odepisovaných fotbalistů z Východu.

1998

- Zlaté medaile hokejistů na OH v Naganu. Celá republika vše sledovala s napětím u televizních přijímačů. Triumf naších hokejistů byl tehdy pro všechny obrovskou vzpruhou, neboť se země nacházela v politické a hospodářské krizi.

- Pořídil jsem si domů internet, což bylo na tu dobu docela pokrokové, neboť do té doby se na internetu mohlo surfovat toliko ve státních institucích, firmách nebo knihovnách. O internetu se tenkrát velmi mnoho mluvilo a psalo, nikdo však moc pořádně nevěděl, jak funguje a co umí. Nebyl jsem výjimkou. Jednoho známého jsem se ptal, co musím udělat, když chci přijmout email. Zasvěceně mi poradil, že musím mít pořád otevřený počítač, jinak bych mohl email propásnout. A tak jsem celou noc spal vedle hučícího počítače (offline), aby mi nic neuteklo. Takové to tenkrát bylo.

1999

- Francie, Německo, Finsko, Belgie, Rakousko, Lucembursko, Portugalsko a Irská republika přijaly společnou měnu Euro

 - Česká republika byla přijata do NATO

 - Krize v Kosovu a bombardování Srbska silami NATO

 - Koupil jsem si mobilní telefon a každou půlhodinu se díval, zda mi někdo náhodou neposlal sms

O první dekádě 21. století až příště.