Filipíny, služební cesta, domácí atmosféra aneb Všechno je o sexu

Venku bylo zataženo, zima, padal sníh, nálada nevalná, přede mnou vize služební cesty do pohraničí a tu náhle dostávám smsku. Kdopak mi to asi píše? Kamarád. Pozdravuje mne z výletu na Filipíny. "Dojeď, je to super, horko, chlast a bazén!" Docela bych jel, musím však něco služebně vyřídit u rakouských hranicí.

Cestou pořád musím myslet na kamaráda, jak mu asi je, jaké je na Filipínách počasí, co se tak asi popíjí v bazénu a zda se v něm koupe sám. Z myšlenek mne však vytrhuje velká informační tabule podél cesty, která v němčině oznamuje, že v nedalekém nočním klubu je dnes 12 nových dívek. O pár set metrů dál je jiný klub a v něm jen 10 nových dívek. Na některých tabulích lze políčko s počtem nových dívek měnit, třeba jako cenu pohonných hmot u benzínových pump. Každý den je asi jiný počet nových dívek. Zajímavé. Co se asi děje se starými dívkami? A proč jsou všechny nápisy jen v němčině? Naštestí tu je i jeden velký billboard v češtině, jenž láká do nového nočního klubu s domácí atmosférou. To mne zaujalo. Jak asi vypadá domácí atmosféra v nočním klubu? Chodí zde společnice v teplákách? Bolí je hlava? Jsem v rozpacích. Asi klub nenavštívím. Doma je doma. 

Vracím se domů. Jsem utahaný a říkám si, jestli to mám vůbec zapotřebí, takhle se trmácet. Možná jsem měl zůstat u kantořiny. Ale asi ne. Hned si totiž vzpomenu na bývalou klolegyni, která mi nedávno líčila zážitek z hodiny angličtiny, kdy jeden instabilní student pobíhal po třídě a vrušeně vykřikoval: "Mrdám! Mrdám!" Kolegyně je chápavá a tak chlapce uklidnila slovy: "Jo, mrdej, ale až o přestávce." Je to hrůza, co se to dnes děje. Všechno je to jen o sexu.