E-shop, e-vyčůranost, e-blbost

Pan ředitel si u mne v e-shopu objednal drahý fotbalový míč. Tři dny po odeslání se mi balík vrátil zpět s dopisem, na jaký účet mám vrátit peníze. Volal jsem slečně sekretářce, proč mi zboží vrací. Bylo dodáno v pořádku a ve stanovené lhůtě.  Slečna mi odvětila, že sama neví. Pan ředitel si prý s míčem chvíli hrál a pak bez udání důvodu nařídil, aby byl vrácen zpět.

Volala mi jedna paní. Jestli hodinky měřící tep mají i jakési bederní čidlo. Odpověděl jsem dle pravdy, že hodinky žádné takové čidlo nemají. To nevadí, přesto si je objednám, rozhodně prohlásila paní. Ani ne za týden mi paní volá, že ty dodané hodinky nechce, neboť nemají bederní čidlo.

Dospělý pán, který si běžně kupuje oblečení velikosti L, si u mne zakoupil trenýrky dětské velikosti 164. Byl velmi překvapený, že mu jsou malé.

Mladý sportovec si vyžádal vzorky dresů. Po vyzkoušení si objednal jedenáct kusů modré barvy. Osobně jsem mu je dovezl až domů. Za týden mi onen sportovec poslal zprávu sms, že má právo na výměnu a požaduje dresy žluté.

Jiný pán si objednal míč, ale odmítl pak převzít zásilku, neboť si balón mezitím našel jinde levněji. Žijeme přeci v tržním hospodářství, vysvětlil mi.

E-shop pomalu ztrácí funkci obchodu. Místo něho přichází nová poslání. Z části je velmi levnou půjčovnou, také pomáhá s osvětou (dospělý muž si velikost 164 většinou nekupuje), pomáhá ukájet pudy (pan ředitel se pomazlil s míčem Ligy mistrů), vysvětluje princip českého tržního hospodářství (uzavřená smlouva se nemusí dodržet, hlavní je úspora 20 Kč) a nakonec má e-shop i pedagogické poslání (například hodinky bez čidla opravdu čidlo nemají).