Kantoři jásejte! Dostanete přidáno! Stát si vás cení o patnáct procent více. Vaše společenská prestiž prudce vystřelí o celou šestinu. No, a to nejdůležitější, vaše konto se nafoukne jak břicho utopence.
Za svou letitou kariéru, ve strukturách našeho vzdělávacího systému, jsem tuto předvolební maškarádu, politickou kulišárnu zažil již mnohokráte. Veřejně se velmi hlasitě vytroubí zvýšení platů, samozřejmě, shodou okolností, měsíc před volbami, přepíší se čísla v tarifních tabulkách a …dál nic. Peníze do mzdových fondů ředitelům jaksi nedorazí. Co potom, v podstatě podvedenému, „šerifovi“ zbývá. Tarify vyplatit musí, ale kde na to vzít? Je tak donucen nedobrovolně sáhnout do nadtarifních složek mzdového fondu (osobní ohodnocení, odměny), čímž všem přidá v dikci tabulky, ale ubere na prémiích. Samozřejmě biti jsou ti pracovníci, co mají nadtarif vyšší (tam je kde brát), tedy ti nekvalitnější. Dobrou práci je nutno pozásluze potrestat. Děkujeme soudruzi z vlády. A za to si slibujete volební lístek v urně? Jak zpíval klasik „…nasr.., jó nasr..“.
Druhý „majstrštyk“, který se vládním diletantům zdařil až neuvěřitelně, je totální rozvrat zejména základního školství. Mix přehnaného podlézání a poklonkování byrokratům z Bruselu, přihrávání veřejných peněz neziskovým organizacím a hloupost, nekompetentnost, či snad schválnost zničit osvědčený systém, vyprodukoval a zavedl takzvané společné vzdělávání – inkluzi, spíše však tento proces nazvat nebetyčný chaos – totální rozvrat. Nebudu to zde podrobně pitvat, každý ví, co je za pitomost míti všechno na jedné hromadě, avšak praxe ukázala, že devadesát procent ředitelů základních škol netuší, podle jakého programu a jakým způsobem děti se speciálními vzdělávacími potřebami konkrétně učit. A tak seženou asistenta (pokud předtím seženou peníze) posadí milé děcko s tímto, o něco starším „děckem“ do kouta nějaké třídy a „…hlavně moc nerušte!“ V novém školním roce se u nás ve škole (pro děti s hendikepem) objevilo několik dětí, nepopsaných listů. Samozřejmě vzdělávaných v běžných ZŠ a s asistentem. Pro mě je to zločin.
No a celá tato sranda je doprovázena, na každém kroku neskutečnou byrokracií. Výkazy, přehledy, plány, žádosti, souhlasy, rozhodnutí, doporučení, papíry, papíry, papíry. Nekecám, když řeknu, že papírů je třikrát tolik, než předloni. Takže děkujeme soudruzi!
Nemáte náhodou pocit, že na světě je všechno obráceně a zdravý, selský rozum je v těžké defenzívě? Lidi, prosím Vás, už kvůli těm dětem, ty tady budou muset žít, volte normálního člověka a ne komouše, zakukleného komouše a už vůbec ne estébáka.
Často se mi vrací představa, jak by u nás mohlo býti krásně.
