Obdržel jsem výzvu podepsat petici za odstoupení Miloše Zemana z presidentské funkce. Ruka mi cukala, ale neudělám to.
Letitá zkušenost mne totiž naučila, že změna bývá zhusta posunem k horšímu. Nikdy si to neumím představit. Co může býti ještě horšího, ale téměř vždycky to tak je. V tomto případě se stoprocentní jistotou. A narovinu řečeno, s tímto klaunem už to nějak doklepeme, alespoň je sranda na sále, pravda, nic moc extra estetika, občas trapnost, někdy ostuda, vždycky hulvátství, ale nakonec hořká sranda. Snad těch škod nebude moc.
Na pražském magistrátu jdou po stejné cestě. Po zoufalém mladíkovi, kterého se nakonec, ráda a s úlevou, zbavila i vlastní strana, se obzoru rýsuje skutečná hydra. Kam se hudlá ten minulý břídil. Fakt, že se první primátorkou mého rodného, krásného města, stane člověk nehovořící česky nemohu v žádném punktu překousnout. Tato Slovenka s kůží hrošího mláděte je vlastně jakousi stínovou Češkou, půlroční papírovou občankou této pospolitosti. No a už se nám krásně ambiciózně vetřela, kdoví, co za to dala, k cecíku moci a peněz v té naší stověžaté. Podepřená levičáckým žvanilem, což je jeho profesní kvalifikace, tvoří bizarní tandem. Takže socani a ten zelenohnědý slepenec s nevímjakbarevnými Stany, za prebendy pro sebe, zvolil uskutečnit tento jidášský princip.
Jakže to zpívali naši moudří předkové? „My Prahu nedáme…“ Všichni hrdí Pražáci, kteří to cítí, by se měli inspirovat.
