Slavíte že nám upálili Husa?

Včera jsem oslavili příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje, dnes je svátek Jana Husa. Ale nazvat to svátkem je trochu cynické, spíš připomínáme význam jeho osoby. Dva dny, dva svátky, oba mají co dělat s církví a přitom si odporují.

Příchod věrozvěstů na naše území slavíme jako příchod křesťanství a vzdělanosti, tedy kultury, která pomohla rozvoji naší civilizace. Křesťanství je poselstvím lásky, tolerance a míru, o nezbytnosti vzdělání snad nikdo nepochybuje, a mnozí dnes horují proto, abychom právě v příchodu křesťanství hledali kořeny našeho národa. Přesto si dnes, tedy hned následující den po oslavě "příchodu civilizace na naše území" připomínáme, pravý opak, tedy jak tupá nenávist a podlost zvítězily nad pravdou a moudrostí, jak právě kvůli víře byl upálen jeden z našich největších vzdělanců.  Takže  jeden den věrozvěsti, druhý den zvěrstvo páchané těmi, kdo víru zvěstují nadále.

Pěkný paradox.

Jak se mohlo stát, že během pár století  to, co bylo označováno jako úsvit nové doby lidstva, se zvrhlo v tmářství, a vzdělaní lidé jako byl Hus, místo aby byli oslavováni  a váženi, byli páleni na hranici? Kdyby Hus odvrhl křesťanství a propagoval islám, ale on se cítil správným křesťanem, jen věci víry vykládal trochu odlišně. Ale i to málo stačilo k tomu, aby byl upálen. Exemplární příklad toho, jak se i dobré věci mohou měnit ve špatné. Dnes se církev znovu ujímá vlády a majetků. Ale už není tou, jaká byla ve středověku, aby potírala vědu nebo ničila životy těch, kteří si dovolili myslet jinak. Už se neprosazuje ohněm a mečem.

Věřme tomu.Víra i hory přenáší.Věř a víra tvá tě vyléčí.

Ale také se říká nevěř a nebudeš zklamán. Takže spíš věz a tvé vědění tě vyléčí. Vědomosti te ochrání přes tendencí příliš snadno uvěřit všem těm mesiášům, kteří slibují lepší světlejší zítřky a nové úsvity.

Důvěřuj ale prověřuj. A nezahrávej si s ohněm.

Kromě církve se nám na scénu vrací také komunisté.

Oni také tvrdí, že nejsou jako předtím, že se změnili a poučili.

Za to bych teda ruku do ohně nedala.

Protože kdo se jednou spálí, podruhé by si měl dát pozor.  Ačkoliv ten Hus už žádnou druhou šanci neměl. Vypadá to, že i my jsme svou šanci prošvihli. Tu kterou nám dala Sametovka. Asi byla moc sametová. A tak místo, aby náš národ povstal jako bájný Fénix z popela, sypeme si teď popel na hlavu.

Ale aby to nebylo jen o požárech a spáleništích, i tak je dost dusno, snad radši něco pro osvěžení: Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.

Tak kromě slavení si dneska trochu zavzpomínejme, a připomeňme naše dějiny, protože kdo zapomíná minulost, bude ji muset prožít znova.