Se šrotem do sběrny nebo do muzea?

Nedávno jsem navštívila neobvyklou výstavu která jasně dokazuje, že šrot nemusí vždy patřit do starého železa. Provozovatel muzea tak spíš než sběrač šrotu se dá nazvat sběratel umění, a nutno říct, že jeho sbírka je moc zajímavá.

Oficiálně se to nazývá Galerie postav z oceli, takže se nejedná o šrot v pravém slova smyslu, ale s tím šrotem to zní zajímavěji. A tak si můžete sednout na motorku ze šrotu, na trůn nebo dokonce do auta, potkáte nejrůznější postavy jako Elvise (je pravdou že on byl na pódiu v posledních letech skutečně na šrot často), potkáte ET a Micky Mause, dinosaury a různé filmové postavy z Hvězdných válek ,rytíře, dokonce  je tu i pěkný nábytek, třeba konferenční stolek na hřbetě příšery z filmu Vetřelec.

Doufám ,že následující snímky, za jejichž nevalnou kvalitu se předem omlouvám,  vám dokáží,  že i to co zdánlivě patří do starého železa, může mít velkou hodnotu. A to platí nejen u věcí, ale i u člověka. Znám spoustu lidí, kteří podle kalendářního věku už spadají do kategorie takzvaně odkecaných, ale přitom jsou plní elánu a mají lidem kolem sebe co dát, a díky zkušenostem a časem nasbírané moudrosti také co říct. Ale existují taktéž těžkopádní dinosauři, kteří si očividně myslí, že jsou ještě frajeři, a kecají všude všem do všeho, ač říct ani dát toho moc nemají. A úplně nejhorší je, když tihle dinosauři zastávají funkce prezidentů a ovládají tak celé národy. Pamatuji za komouše, kdy Národní shromáždění sídlilo v budově mezi tehdejším Smetanovým divadlem a Národním muzeem, říkalo se, že je na velice příhodném místě, protože to co v něm komunističtí pohlaváři předvádějí, je skutečně něco mezi divadlem a muzeem, kdy dinosauří mumie předvádějí užaslému národu pořádné divadlo a hrají trapnou tragikomédii.  Někdy mi dnešní doba tu minulou hodně připomíná. Mění se jen kulisy a lidé.