Pro jednu chybu zapomenout celoživotní dílo?

Přes svátky jsme se dojímali poslechem překrásné Rybovy Vánoční mše. Málokdo jako on dokázal tak slavit Boha a narození Syna jeho, a tím přispět  k velikosti, nechceme-li užít méně ušlechtilé ač přiléhavé slovo, propagaci církve.

Byla jsem kdysi v Rožmitále  podívat se na jeho hrob, zašla jsem i do lesíku, kde došlo k jeho sebevraždě. Stojí tam mohyla. která smutnou událost připomíná. Díky hustému zalesnění, přes něž dopadá jen málo světla, což vytváří jakousi tajuplnou šerou atmosféru, je to místo trochu depresivní. Ale stromy rostou rychle a je možné, že v době  mistrovy sebevraždy to tam vypadalo jinak, stejně jako možná i dnes místo už zas vypadá jinak, protože od mé návštěvu uběhl nějaký rok.

Co mě však při čtení životopisných údajů zarazilo je skutečnost, že přesto Jakub Jan Ryba tak horlivě přispíval  svou nádhernou hudbou velikosti církve, ta odmítla ho pohřbít s patřičnými poctami. Nejen to, on byl naopak zcela bez obřadu byl pohřben na opuštěném morovém hřbitově, a teprve až po čtyřiceti letech se podařilo prosadit, aby jeho ostatky byly přeneseny nu slušnější místo.

Celoživotní úchvatné dílo jakoby nebylo nic jen pro obyčejnou lidskou slabost když si v jednom jediném okamžiku zoufalství sáhl na život. O tom, že měl dlouhodobé existenční problémy se veřejně vědělo, je proto překvapující, že se církev nesnažila tak geniálního skladatele finančně zajistit natolik, aby se mohl věnovat své tvorbě bez starostí o rodinu. Podrobnosti  lze dohledat v knize Uštvaný génius a mnohé také vyplynulo z životopisného filmu kde hudebního mistra ztělesnil pan Abrhám.Ve wikipedii lze dohledat: Podle nedávno objeveného dokumentu mohl být poslední kapkou fakt, že rožmitálský farář pravděpodobně ustoupil od rozjednané opravy kostelních varhan, které tou dobou byly rozladěny a v žalostném stavu.https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Jan_Ryba

O tom, že J.J. Ryba měl rozpory s místním farářem, což se mohlo promítnout  i do jeho nedůstojného pohřbu, svědčí informace, které před časem zjistila archivářka paní Smolová: 

Tvrdí se, že Ryba nesměl být pohřben do posvěcené půdy starorožmitálského hřbitova proto, že byl sebevrah. Podrobným průzkumem starorožmitálských matrik zemřelých bylo zjištěno, že Ryba nebyl během sta let jediným, kdo si v této farnosti z nejrůznějších příčin vzal život.S výjimkou Jakuba Jana Ryby však farář vždy zapsal, že onen člověk se sice kupříkladu utopil, ale v pominutí smyslů, a tudíž vlastně nevěděl, co činí. Možná takové lidi pohřbívali až někam dozadu ke hřbitovní zdi, stejně jako novorozeňata zemřelá bez křtu, ale nikdy je nevyobcovali kamsi na vzdálený morový hřbitov – jako právě Jakuba Jana Rybu, za jehož činem stálo vědomé rozhodnutí vzdělance. Muže, jenž v mnoha ohledech převyšoval své současníky a předpokládal, že ho pochopí až budoucí generace.Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/co-predchazelo-sebevrazde-jakuba-jana-ryby-fjb-/zpr_archiv.aspx?c=A081216_164824_kavarna_bos

Jak to vše doopravdy bylo se asi nikdy nedovíme, Už jen proto, že jeden ze dvou deníků, které Ryba psal, záhadně zmizel a nebyl nikdy dohledán, jak tvrdí Lucie Kolářová. Že by  přece jen někdo potřebovat něco zatajit? Nebo jen náhoda?
http://docplayer.cz/14067086-Stav-badani-jakub-jan-simon-ryba.html

Jisté je, že hudba která po něm zůstala, přináší potěchu mnoha generacím. Přesto je tak trochu smutným svědectvím, že ani sebevroucnější prosby k Bohu nejsou k obměkčení osudu nic platné Mimochodem  v tom hlasitém provolávání slávy Bohu a jeho synu, které jsme během svátků Ježíškova zrození opakovaně ze všech  slyšeli,  téměř zaniká zmínka o té, která na tom narození měla také podíl. Když už ne největší, tak určitě ten nejméně příjemný. Samozřejmě mám na mysli Ježíšovu matku Marii.