Nové písmo? Pes je zakopaný jinde.

O novém psacím písmu se diskutuje v tisku, na školách i mezi rodiči školkových dětí, které jsou v očekávání první třídy. Podle mého názoru ale podstatu problémů s nácvikem psaní nové písmo až tak úplně neřeší.

Následující tvrzení neplatí pochopitelně pro všechny děti, ale všeobecně je možné říct, že dnešní malé děti mnohem méně rozvíjejí ruce. NEmalují pastelkami ani vodovkami, NEmodelují z plastelíny, NEstavějí ze stavebnic, NEvystřihují vystřihovánky, NEnavlékají korálky v takové míře jako jejich rodiče nebo prarodiče. Všechna tato NEdělání se odrážejí v nedostatečném rozvoji motoriky rukou, v  neuvolněnosti ruky a v nepřipravenosti na velmi náročnou činnost psaní. Pro naprostou většinu prvňáčků přichází psaní velice brzy. Pokud začínají psát psacím písmem koncem září, začátkem října, nejsou pro výuku ani zdaleka připraveni. Ještě nemají natrénováno, ani se nerozcvičili, a už mají zakleknout do bloků a na výstřel ze startovní pistole vyběhnout a závodit. Nelze se divit, že leckdy mají s během potíže a dokonce i prohrávají.

Svoje prvňáčky jsem mnoho let učila číst genetickou metodou. Potkaly jsme se spolu v době, kdy byla ještě poměrně neznámá a do škol teprve začala pronikat. Byla to tehdy láska na první pohled, nebo spíš seznámení. Čím víc jsem ji poznávala, tím jsem byla nadšenější. K dispozici byla tehdy pouze čítanka, všechno ostatní jsem musela vymýšlet a tvořit, hodně mi s tím pomáhaly právě děti. Byla to úžasná doba. Moc nás to bavilo. Pronikat do tajů čtení bylo skvělé.  A jak to souvisí s psaním?

Prvňáčci se učili číst hůlkové písmo, hláskováním, a souběžně se učili v hůlkovém písmu i psát, tvořit slova, věty. Naprosto přirozeně, propojeně, jak nám přibývala písmena, vymýšleli jsme těžší slova a pokoušeli jsme se i o věty. Písmena jsme zkoušeli psát na stírací tabulky, modelovali z plastelíny, cvičili tělem (každé písmeno mělo svůj typický postoj), psali do sešitu, malovali na papíry pastelkami, vodovkami, skládali jsme je ze špejlí. Vyzkoušeli jsme všechno, co nás napadlo a bavilo. Procvičili jsme při psaní hůlkového písma šikmé, lomené a rovné čáry. Naučili jsme se netlačit na tužku. Když jsem někdy koncem října zachytila papírek s textem, HANO MYLJU TE. PUDEŽ VEN, věděla jsem, že máme vyhráno.

Až do Vánoc jsme uvolňovali ruku malováním ve stoje, v sedě, na tabuli i na tabulky. Cvičili jsme grafomotorické cviky na papíry, do velkých sešitů, do pracovních sešitů, propojovali jsme je s obrázky, aby to děti co nejvíc bavilo. Trénovali jsme usilovně, jak roste tráva a prší z mraků déšť. Do trávy jsme malovali zvířátka, broučky a kytičky a na oblohu ptáky, letadla a balóny. Když jsme motali klubíčka, museli jsme přimalovat kočky. Do vody a vln zase patří ryby, lodě, ponorka i potápěč. Po brázdách na poli jede  traktor a skáče zajíc. Kouřit se může ve spirále  z komína, ale ze spirálek může být i dům, auto nebo kytka. Stříhali jsme, lepili, tvořili.

Bavili jsme se a hráli jsme si, ani jsme málem nepostřehli, že se vlastně učíme. Na všechno bylo dost času, nemuseli jsme spěchat.

V lednu jsme začali psát do písanek. Písmeno jsme si vždycky nacvičili ve velkém. Když jsme už nějaká písmena znali, vždycky jsme si při každém novém ukázali, že vlastně pro nás není až tak úplně nové, protože vždycky obsahuje něco z těch, která už umíme.

Princip psaní a skládání slov a vět už děti měly nacvičený z hůlkového písma, nepředstavoval proto pro většinu z nich žádný problém. Ruka byla uvolněná a připravená na psaní, takže výuka postupovala poměrně rychle. Nejšikovnější děti vykazovaly podstatné základní rysy osobního rukopisu už na konci první třídy, ostatní přešly na vlastní rukopis v průběhu druhé třídy.

V souběžné první třídě, kde výuka probíhala klasicky, začaly děti psát do totožných písanek koncem září. Přestože jsme měli oproti nim v psaní tříměsíční zpoždění, byli jsme v červnu v mírném předstihu.

Děti se sice učily psát starým písmem, ale běh po dráze papíru pro ně nebyl těžký, byly totiž dobře připravené a měly dostatečně natrénováno.

Pokud má dítě dostatek času a možností dozrát pro výuku psaní, nepředstavuje pro něj tato činnost trápení, ale báječné dobrodružné poznávání. Ne typ písma, ale příprava je určující pro úspěšné dosažení cíle.