Odříkaného největší krajíc.

Jako dětem nám rodiče nedovolili mít doma psa ani kočku. Vysvětlili nám, že to nejde, protože nemáme zahradu, máme malý byt a navíc bydlíme blízko silnice. Později, když moje děti prosily o nějaké zvířátko, se situace opakovala: „Nemáme zahradu, máme malý byt..." A najednou bylo všechno jinak.

L.Čiháková

Sousedé jeli prodat štěňátko do Zverimexu, já ho, chudinku, vzala do náruče, no a potom, potom ho už prostě nešlo vrátit.

"Zvíře, tak jako člověk, když je sám, je chudák." řekl muž, když mu štěně zase jednou olizovalo obličej. No a tak jsme tomu našemu „chudákovi" pořídili kočičku

Než jsme si ale všimli, že už není kotě, měli jsme koček pět! A nejen to. Koťata si navíc vzala do hlavy, že nebudou žádní darmožrouti, a tak mně, která se od malička chorobně bojím myší, je začala nosit domů.

 Kdepak leknutím vykřiknout! Kočka by utekla a myš by zůstala. A tak denně, s vytřeštěnýma očima a rukama přitisknutýma na pusu, bez hnutí přihlížím krvavému divadlu:

První dějství: Temně hučící kočka s pískající myší v zubech přichází domů. Druhé dějství: Kočka myš opakovaně pouští a chytá tak dlouho, dokud ji to nepřestane bavit. A baví ji to dlouho! Závěrečné jednání už, zaplať pánbůh, bývá dílem okamžiku. Ozve se křupání, připomínající lámání roští a v následujícím okamžiku se už kotě olizuje.

„Ty si tím prostě musíš projít," říká známá - psycholožka, když se jí, s mokrým hadrem na hlavě, svěřuji se svým trápením. „Máš v podvědomí zasunutý psychoblok z myší a pokud ho neodstraníš, v příštím životě se narodíš se stejným problémem..."

„Ale já už se nechci znovu narodit," zděsím se. „Chci mít už pokoj!"
„No, to bys měla, děvenko, moc jednoduché," řekne ona. „Makej na sobě, nic jiného ti stejně nezbývá."

A tak tedy makám. Spokojeně předoucímu kotěti v mé náručí opakovaně vysvětluji, že kočky mají doma myši chytat a jen magor že je nosí domů. Ale to už magor spí a hlasitě oddychuje.

A tak se alespoň v duchu omluvím svým dětem za mou tehdejší omezenost a mrzí mě, že se jim nemůžu svěřit, „že si tím prostě musím projít, abych v příštím životě..." Vím totiž co by mi řekly a kdo ví, jestli by možná neměly pravdu. Moda.cz

Ukázka z připravované knihy "Moje zvěř a já"