Nenávist až za hrob

Jako děti jsme neznaly tetu Boženku jinak než v zástěře, se šátkem na hlavě, buď u plotny nebo v holinách mezi zeleninovými záhony či u slepic a králíků...

zdroj: moda.cz

Strýčkovi, který byl veselá kopa, jako vzorná žena vařila, prala, uklízela, jenže moc legrace s ní nebylo. Vlastně žádná. Proto jsme měly raději šprýmaře strýce.

Až později jsme se dozvěděly, že teta celý život věděla, že ji manžel podvádí. S její vlastní sestrou

Když strýček onemocněl a byl upoután na lůžko, starala se o něho jako pravá křesťanka. Udržovala ho v čistotě, pravidelně krmila a obsluhovala jak nejlépe dokázala.

Když přišla jeho poslední hodinka, sešla se u smrtelné postele celá rodina. Jen teta chyběla.
„Boženko, moje Boženko“, plakal strýc. „Přiveďte mi ji, přiveďte mi ji rychle.“

Dcera se za matkou rozběhla. Uviděla ji, jak s motykou na rameni odchází na nedaleké políčko. „Mami, táta umírá! Chce ti něco důležitého říci,“ plakala dcera.

Aniž by se matka otočila, jako hluchá se těžkým krokem vzdalovala dál, dál a dál...    Napsáno pro MěstoŽen