K ranní kávě: Krůta a zdravotnice

Na každé Vánoce sháněli naši známí živou krůtu. A vždycky byla. Jen jednou se jim nepodařilo ji sehnat a tak koupili krůtu mraženou. Jenže co čert nechtěl - manžel se večer objevil ve dveřích s živou krůtou na zádech. Co teď?...

pro Moda.cz -kresba Marcela Weissová

Rozhodli se tedy, že ji odvezou k mamince na vesnici a zabijí až na Velikonoce. Než ale ve starém autě, plném výfukových plynů,  k mamince dojeli, krůta nacpaná pod předním sedadlem už nejevila známky života.
 

„Honem ji musíme zabít, aby z ní vytekla krev!“
 

Jenže v babičce, oblečené už do bílé gumové zástěry a s kudlou už v ruce,  se probudila  čerstvá příslušnice Červeného kříže.
 

„Zkusím ji oživit,“ řekla, položila krůtu na schody a vrazila jí do zobáku trubku pohotově zhotovenou z povalujících se novin.
 

Sotva provedla prvních pár pokusů umělého dýchání, krůtě  ztvrdl krk.
 

„Úplné ztopoření,“ utrousila lačně známá.
 

Dalších pár babiččiných nádechů a krk opeřence se prodloužil až k poslednímu schodu. Teď s neskrývaným zájmem ohmatávali krůtí krk všichni.
 

Snad ty hmaty, snad babiččino  dýchání z úst do zobáku způsobilo, že to v krůtě zachrochtalo, zapískalo, a ona se s poškubávajícími křídly vrhla do života.
 
A to s takovou vervou, že na pekáči neskončila ani na Velikonoce. Ten rok totiž vyseděla čtrnáct čiperných krůťátek a další roky taky.
 

Vysloužila si tak titul „zasloužilé matky“ a rodina ji dlouhá léta chovala ve veliké  úctě.
 

Ano, zdravotnci mají životy zachraňovat! Opatrujte se. L. Č.

napsáno pro //www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/

více na www.3lipy.wz.cz

http://cihakova.ic.cz/stazeni.htm