K nedělní ranní kávě: Rodina na zabití

„Průzkumy dokazují, že nejvíc se lidé hádají o víkendech. Za běžného pracovního provozu na sebe máte s rodinou tak málo času, že k větším konfliktům ani nemůže dojít. Podle nedávných údajů se rodiče ve všední dny věnují dětem jen 12 minut denně. O víkendech vzniká mnohem větší prostor...“

zdroj foto Moda.cz

Člověk si dělá představu o klidném, prosluněném víkendu, plném laskavého humoru, ve společnosti svých nejmilejších.

Těší se na nedělní přispání si, konejšivou mužskou náruč, na kulturní vyžití... Místo toho se vám s  rozedněním navezou do postele děti a s vřískáním  „tak se nám konečně věnuj!“ se dožaduji pozornosti.

Vedle vás pak zavrčí muž, že by si dal dnes nějakou lepší snídani (myšleno do postele), do toho volá maminka jestli bych jí neskočila do lékárny, sousedka žadoní o nabarvení hlavy „když už máš dneska volno“, a vy cítíte, jak vám v těle stoupá adrenalin. Přesto se snažíte všem vyhovět.

Navíc se dáte konečně do třídění starého obleční. Když se vás potom muž po návratu z fotbalu zeptá co jste vlastně celý den dělala, bez přemýšlení zaječíte: „Nic. Mám se jako  tvoje maminka, která si z celé rodiny udělala sluhy...“

Na oplátku se dozvíte, že vaše matka musela být přinejmenším nomád, protože ten binec co jste kolem sebe za ten víkend nadělala se jen tak nevidí. Rychle se nadechnete abyste mu řekla, že je nejen celý po matce, ale i po tom egoistickém dědkovi z tatínkovy strany.Odpovědí vám je, že celá vaše rodina je na zabití...

A tak se mile probíráte svými dědičnými kořeny až najednou zjistíte, že víkend je za vámi. Společně se pak s mužem zapřísaháte, že příště to bude zcela jistě lepší. A  jste ochotni tomu i uvěřit. 

Sváteční neděli všem přeje L.Č.